Recenze: Richard Kočí - Plastiky

Sérii výstav výtvarného umění v kostele sv. Antonína z Padovy v Sokolově zahájila 9. února měsíční prezentace vybraných plastik Richarda Kočího. Krásné prostředí odsvěceného a "odstrojeného" kostela by se mohlo stát příjemným a vyhledávaným výstavním prostorem, vhodným zejména pro prezentace moderních soch, plastik a objektů. S tímto záměrem byl také program pro letošní rok připravován. Do Sokolova se tak v průběhu roku dostane zajímavá série současných moderních tvůrců, představujících nejrůznější tendence v české (ale svým významem i světové) tvorbě.

Autorem zahajujícím výstavní serii je představitel střední generace Richard Kočí, od většiny svých zdejších souputníků se lišící dlouhodobým zahraničním studiem v USA a Španělsku, kde dosud často pobývá. Po etapě klasického sochařství, nahlíženého pod vlivem Hanse Arpa či Constantina Brancusiho, se intenzivně věnoval grafické hlubotiskové technice. Experimentoval s různými materiály (epoxidovou pryskyřicí či syntetickými pastami vrstvenými a proškrabovanými na dřevěných podkladových deskách). Také maloval (v realistických, koloristických i minimalistických intencích) a stále toužil po otevřeném a ryze monumentálním projevu.

Kostel sv. Antonína  z Padovy

Komenského ulice, Sokolov

Denně mimo pondělí 10.00-18.00, vstup zdarma

Do 5. března 2009

Umělcův současný „stavitelský“ projev je reprezentován převážně dřevěnými, přesně krouženými objekty. Ty prozrazují nesplněný autorův sen - stát se architektem. Jeho plastiky jsou vlastně jakýmisi projekty-modely, které žijí vlastním životem, oslavujícím barevnost a pružnost použitého  materiálu. Je zajímavé, jak uplatňuje intuici a improvizaci, přestože se dominantně vystavené objekty představují jako promyšlená a přesně konstruovaná forma.

Tajemné nedokončené stavby 

Jak napsala před časem Ivona Raimanová - nevidí Kočího objekty jen jako konstrukční hříčky, ale tajemné „stavby“, dráždící svou labilní stabilitou, balancí hmot, svojí konstrukcí-nekonstrukcí. Technická dokonalost na straně jedné i určitý druh nedodělanosti, nechávající nás nahlédnout jakoby dovnitř tvůrčího procesu, to je možná jeden z přitažlivých, dodatečně dodaných momentů Kočího tvorby.

Jeden z návštěvníků vernisáže prohlásil, že mu Kočího objekty připomínají moderní a pohledné hlavolamy. Ano, jsou to jakési klidné, pohledné hračky, působící až terapeuticky, pohrávající si s libostí divákovou, protože vždy pracují se systémem překrývajících se jednoduchých prvků a znaků.

Na vysvětlenou 

Diváky velmi zajímal technologický proces vzniku vystavených objektů - autor je překvapil popisem pracovního procesu, který používá řezbu a klížení jednotlivých stavebních prvků. Na jedné straně dostupnost a jednoduchost přípravy, na straně druhé požadavek naprosté přesnosti tvůrčího procesu daly vystaveným objektům další zajímavou dimenzi.

Richard Kočí: Ikarus
Richard Kočí: Ikarus