Láska kvete v každém věku, zvlášť když Líbáš jako bůh

Praha – Děti v mém filmu trochu povyrostly, ale pohled na svět je stejný. Na problémy se dívám s humorem a nadsázkou, říká Marie Poledňáková o svém posledním snímku Líbáš jako bůh. Lidé se prý v kině nechtějí týrat, ale odejít z promítání s dobrou náladou. Poledňáková proto doufá, že snímek o radostech a strastech s láskou, s nimiž se potýkají čtyři generace, diváky především pobaví. A odpustí jí, že opustila škatulku dětských filmů. Na rozdíl od nich Komedii 21. století její (zatím) poslední film ovšem nejspíše nevyhraje. To lze odhadnout i 90 let dopředu.

"Je to takové věčné téma. Člověk má jen jeden život a záleží na tom, jak ho prožije. Jenomže když je mu dvacet nebo třicet, jsou za touhle myšlenkou tři tečky, když je ve zralém věku, tak jsou tam tři vykřičníky… Je tu pokušení. Mám vybočit ze stereotypu? Začít znovu? Jak si mám partnera udržet? A dokážu to vůbec?" pokouší se Poledňáková ve filmu najít odpověď ke všem těmto otazníkům. Ovšem s humorným nadhledem, povrchovou lehkostí a bez hlubokomyslného pitvání, které by hlavy diváků příliš potýralo. Zkrátka tak, jak se od ní očekává. I když vlastně ne tak docela.


Poslechněte si ve videoarchivu ČT24 rozhovor s Marií Poledňákovu (5. 2. 2009) a Kamilou Magálovou (12. 2. 2009)

Dobrý film k žehlení

Jak je těžké překročit vlastní filmový stín, dokazuje nejedno pokračování (případně pokračování pokračování) po dvaceti letech – stačí si vzpomenout třeba na „zfotříkovatělé“ Sněženky a machry. I Poledňákové se to zrovna dvakrát nepovedlo s Jak se krotí krokodýli, současnou variantou filmů s Tomášem Holým, a ani poslední pokus není žádná sláva.

Ano, snaží se dívat na trable s humorem, přiznává, že nechce diváka zatěžovat, ale pobavit, potud dobře, jenže po většinu času není vtipná. A to bývá u komedie nemilé. I když se smích obecenstva snaží tvůrci vydolovat někdy až s křečovitou snahou. Například výroky, které by se měly stát cool součástí divákova slovníku, mu strkají pod nos tak okatě, že se je naučí, i kdyby nechtěl. (Pro ty, co půjdou do kina, napovím, že jedna z „hlášek“ obsahuje vulgarismus.)

Líbáš jako bůh je zkrátka komedie, která postrádá komediálnost, a tuhle díru nezalepí ani dobří herci, ani slušný scénář. Kamile Magálové, respektive Heleně, je ovšem třeba odpustit občasnou naprostou nepochopitelnost chování, která se nedá omluvit ani slepou zamilovaností.

Kdyby se v kavárnách jako kulisa místo hudby pouštěly filmy, jeden z nich by byl jistě Poledňákové snímek. Líbáš jako bůh není rozhodně fiasko, není to film tak blbej, aby někoho rozčílil, ani tak chytlavý, aby roztěkával něčí pozornost, vlastně na něm není nic mastného ani slaného, čím by mohl člověku utkvět. Jo, je to film Marie Poledňákové, té, jak ví, jak vytrhnout velrybě stoličku, ale tentokrát to nějak není „ono“.

Taková normální rodinka

V rozvětvených vztazích příbuzných i nepříbuzných je záchytným bodem citová ping-pongová čtyřhra. Dvě ženy a dva muži na prahu padesátky, nebo možná už za ním. Profesorka francouzštiny Helena (Kamila Magálová) žije v jednom bytě se svým exmanželem Karlem (Jiří Bartoška). Spisovatelem, který o sobě říká, že byl svobodný, i když byl ženatý, a teď, když je svobodný, předstírá, že je ženatý. Jeho další kniha začíná slovy „bylo jim padesát, ale byli zamilovaní, jako by jim bylo dvacet“. Řeč je o Heleně, jeho bývalé ženě, a Františkovi, lékaři záchranné služby (Oldřich Kaiser).

Ti dva se poznají, když František Heleninu snachu Belu (Martha Issová) odváží do porodnice, a je to na první pohled láska jako trám. Jen s tím háčkem, že pan doktor je ženatý a jeho rázná manželka Bohunka (Eva Holubová), která zvládne i bagr, ho jen tak zpod pantofle pustit nechce. Helena se zase nedovede pustit Františka, František obou dvou svých osudových žen a Karel bytu.

Do toho všeho zmatku se pod nohy pletou ostatní členové rodiny: Helenin a Karlův syn Adam (Roman Vojtek), který se záletnicky potatil, Helenina ovdovělá sestra (Nela Boudová) se třemi dětmi a babička, respektive prababička (Jaroslava Adamová), která si taky najde nového přítele.

Zajímavosti aneb počkejte, až se rozsvítí…

Představitelku Heleny Marie Poledňáková dlouho hledala. Pak si ale jednou v televizi pustila pořad Haliny Pawlovské, v němž byla hostem Kamila Magálová, a bylo jasno. Rozhodnout se režisérka také nemohla, koho obsadí do role Bastíka, syna Adama a Bely. Váhala mezi dvěma kluky. „Filipovi jsou teprve čtyři roky a měla jsem obavy ho obsadit … a najednou jsem si všimla, že má pořadové číslo 23. Stejné jako Tomáš Holý! Bylo to jako znamení,“ prozradila Poledňáková, co nakonec rozhodlo ve prospěch Filipa Antonia.

Ve vedlejších, někdy až drobných rolích se ve filmu mihne mnoho známých hereckých tváří: například Václav Postránecký jako ředitel školy a Naďa Konvalinková jako jeho manželka, Bára Hrzánová a Milan Šteindler jako osazenstvo záchranky.

Poledňáková obsadila i dva neherce. Arnošt Lustig hraje Arnošta, přítele Jaroslavy Adamové. Romku, která se pokusila svého muže zabít nožem na chleba, si střihla za symbolickou jednu korunu Lucie Bílá. Nazpívala i titulní píseň. Do filmu se scéna nakonec nevešla, vidět ji ale mohou diváci, kteří odcházejí z kina, až když se rozsvítí. Tvůrci ji totiž zařadili k závěrečným titulkům.


v kinech: od 12. února, scénář, režie, námět: Marie Poledňáková, kamera: Martin Duba; k filmu vychází i kniha – paralelní deníky manželky a milenky. „Ženy neříkají mužům všechno, takže možná budou překvapeni, co všechno si o nich myslí,“ řekla ke knize Marie Poledňáková; více o filmu a ukázky

Téměř celá rodinka na půlnoční
Téměř celá rodinka na půlnoční
Více fotek
  • Téměř celá rodinka na půlnoční zdroj: Falcon a.s. http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/641/64046.jpg
  • A žili šťastně až do smrti… zdroj: Falcon a.s. http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/641/64045.jpg
  • Milan Šteindler v roli malé, ale důležité zdroj: Falcon a.s. http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/675/67435.jpg
  • Bastík (Filip Antonio) zdroj: Falcon a.s. http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/675/67431.jpg