Jiří David představuje své dílo v Předběžné retrospektivě

Praha - Rozsáhlou výstavu připravila jednomu z nejznámějších současných českých umělců Jiřímu Davidovi Galerie hlavního města Prahy. Přehlídka v Městské knihovně nese název Předběžná retrospektiva a zahrnuje Davidovo dílo od poloviny 80. let do současnosti. K výstavě vychází monografie a knížka autorových textů od 70. let. David je vedle své umělecké práce také známým glosátorem uměleckého dění, galerijního provozu a kulturní politiky.

Výstava jako „ponorná řeka“ 

Umělec podle svých slov vytvořil výstavu proto, aby lidé, kteří si myslí, že jej znají, zjistili, že tomu tak úplně není. „Je zde shrnuta moje práce za čtvrt století, což je v mém pojetí velmi moc. Při instalaci se vytvořil intenzivní dialog mezi mnou a kurátorem, bylo potřeba sladit naše rozdílné představy. Instalace by měla obsahovat i pocit, který jsem v té určité době měl. Nazývám to 'ponorná řeka', to znamená, že některý fragment, objekt, ale i cyklus, který vznikl dejme tomu v osmdesátých letech, se už ponořil do té ponorné řeky a pluje a my ho nevidíme, najednou se však vynoří někdy v letech devadesátých, ale v jiné souvislosti,“ říká David.

Expozice je rozdělena do určitých celků, které se různě doplňují nebo vylučují. „Takovým způsobem vytvářím energický náboj celé výstavy,“ vysvětluje umělec. „Záměrně jsme zde neinstalovali známější artefakty jako Trnovou korunu nebo Srdce, ale zaměřili jsme to na intimnější stránku mé práce, která není zase až tak známá, byť stejně podstatná,“ dodává.

„Název Předběžná retrospektiva poukazuje na to, že se ohlížíme za velmi rozsáhlým, rozmanitým a samozřejmě neuzavřeným dílem,“ uvedl kurátor výstavy, ředitel Moravské galerie v Brně Marek Pokorný. Název podle něj odkazuje i na fakt, že interpretace Davidova díla tak, jak ji zvolil on, si nečiní nárok na závaznost a vybízí k diskusi nad přístupem teoretiků a galeristů i diváků k umělcům na vrcholu dráhy.

Mezi duchovními přesahy bytí a zábavou

Výstava chce také ukázat, že trvalé napětí v Davidově díle vytváří polarita individuálního prožitku a potřeby společenského angažmá s dvojakým vztahem k mediálnímu prostoru. David také upozornil, že se mu nikdy nelíbila teze představující umění jako „duchovní přesah bytí“, již někteří autoři rádi zastávají. On vnímá umělecký projev civilněji i blíže běžnému životu. „Ale nikdy jsem nechtěl dělat zábavu, to mě děsí, protože to lidi odpoutává od přemýšlení,“ uvedl.

Veřejnosti nejznámější jsou Davidovy neony v podobě Trnové koruny nad Rudolfinem a Srdce nad Pražským hradem. Projekty ve veřejném prostoru připomíná výstava jen dokumentárně. Zničené či torzovitě dochované instalace se kurátor s autorem rozhodli nerekonstruovat, ale použít jejich zbytky tak, aby se k autentickému materiálu nepřidávalo nic nového. Autorská kompozice těchto fragmentů má navíc evokovat specifickou atmosféru galerií fungujících v 90. letech, s nimiž byl spojen nejen David, ale také výrazní představitelé následující generace umělců.

Výstava v Městské knihovně potrvá do 10. května, od 25. června bude k vidění v Moravské galerii v Brně.

Z expozice Jiřího Davida v galerii Městské knihovny v Praze
Z expozice Jiřího Davida v galerii Městské knihovny v Praze