Režisér Krysztof Zanussi je hostem filmové přehlídky Angelus

Praha - Nejúspěšnější filmy mladých tvůrců oceněné na mezinárodním studentském festivalu Angelus jsou k vidění i v Praze. Minulý pátek patřila přehlídka především dokumentárnímu filmu Zemřít v Jeruzalémě, který doprovodila jeho autorka, izraelská režisérka Hilla Medalia. Dnes festival pokračuje v Městské knihovně, kde se představí pět vítězných krátkých filmů, po jejichž skončení budou s diváky diskutovat vedle jejich tvůrců i režiséři Krysztof Zanussi a Petr Zelenka. Významný polský režisér Zanussi poskytl při této příležitosti ČT24 krátký rozhovor.

Režisér se v rozhovoru zamyslel nad vývojem filmu v posledních dvaceti letech. „V 90. letech jsem natáčel filmy na téma vina a usmíření. Toto téma bylo tehdy velmi aktuální. Hodně se diskutovalo nikoli o politických lustracích, ale také o tom, co se dotýkalo regionů celého světa - jak vlastně můžeme žít my, kteří jsme kořistníky a zároveň oběťmi. Jsme lidé, kteří žijí jako sousedé a při tom si v rámci sousedství udělali hodně ošklivých věcí. Nechceme přiznat svoji vinu a přitom toužíme po vykoupení, jak toho docílit? Máme udělat tlustou, dělicí čáru, a nebo se snažit o spravedlnost? To je velká otázka,“ upozornil Zanussi.

Ke svému členství v pontifikální komisi Vatikánu pro kulturu uvedl: „V této komisi hovoříme o různých otázkách, které se dotýkají mnoha zemí světa a samozřejmě i samotné církve. Katolická církev se velmi modernizovala v nejrůznějších svých tendencích a trendech. Proto by tato komise církvi měla pomoci k vypracování nějakých vodítek a nápadů, jak přes umění získat určitou orientaci. Ale jestli se to podaří, to opravdu nevím.“

Význam filmu se podle polského režiséra v posledních letech proměnil. „Film před třiceti lety byl výjimečnější záležitostí. Bylo možné s publikem komunikovat na mnohem vyšší úrovni. V dobách Felliniho, Godarda, Bergmana byl mnohem sofistikovanější. Dneska je mnohem demokratičtější, to je dobře, ale zároveň společný jmenovatel je mnohem níž. Takže, dnes je kinematografie mnohem více přístupná širokým masám, ale úroveň vkusu je samozřejmě nižší. Dříve byl film více selektovaný. Dalším důsledkem toho je, že je v něm daleko méně národních elementů, vyrábí se více tzv. globálních filmů. Autorský film je jakýmsi výklenkem na trhu. Pokud někdo bude chtít vědět, jak nahlížím konkrétně já na svět, půjde na můj film. Pokud ho bude zajímat standardní vidění světa, půjde na film holywoodský,“ uzavřel režisér. 

Festival Angelus byl časopisem MovieMaker označen jako nejlepší filmový studentský festival. Od roku 1996 ho každoročně pořádá asociace hollywoodských režisérů a je otevřen mladým filmařům z celého světa.

Krzysztof Zanussi

pochází z celoevropsky známého aristokratického rodu. Narodil se v roce 1939 ve Varšavě. Jeho dětství formoval jednak prožitek . světové války, jednak intelektuální prostředí, ze kterého vzešel. Studoval filozofii na Jagellonské univerzitě v Krakově.

Na začátku šedesátých let začal natáčet amatérské filmy a promítal je na vysokých školách a ve filmových klubech. Postupně vyrobil 11 snímků, za něž získal několik ocenění, zejména v zahraničí. Koncem 80. let se stal třetím nejuznávanějším polským režisérem po Kieslowském a Wajdovi. Velký ohlas mělo jeho OCHRANNÉ ZBARVENÍ (1976) - psychologické drama popisující střet konformismu a idealismu na letním táboře vysokoškolských studentů. K dalším významným filmům se řadí SPIRÁLA (1978), KONTRAKT (1980) a KONSTANTA (1980). Je nositelem řady filmových ocenění, byl např. třikrát nominován v Cannes na Zlatou palmu (za snímky RODINNÝ ŽIVOT, SPIRÁLA a KONSTANTA). Za ROK KLIDNÉHO SLUNCE obdržel v Benátkách Zlatého lva. Spolu s Andrzejem Wajdou získal na počátku 80. let zvláštní cenu newyorských filmových kritiků za umělecké mistrovství a nezávislého ducha. Od konce 70. let Zanussi systematicky působí i jako činoherní a operní režisér na řadě předních divadelních scén Evropy.

Snímek z filmu Krysztofa Zanussiho
Zdroj: ČT
Autor: ČT