Asymetrická Symetrie života Viery Groznerové

Praha - Nakladatelství Mladá fronta v těchto dnech vydává knihu Viery Groznerové Symetrie života. Autorka v ní hledá mezi spoustou bolestných otázek odpovědi, které sice tušíme, možná i důvěrně známe z vlastních životů, ale odmítáme si je přiznat. Musí se s dědictvím holocaustu vyrovnávat i ti, kteří se narodili po válce? Je možné prožít celý život s mužem, s nímž se v mládí rozvedete? Jakou cenu zaplatíte za minulost, kterou jste nemohli ovlivnit? A za chyby, které jste udělali vy sami?  

Viera Groznerová se narodila 20. květ­na 1951 v Žilině jako třetí dcera Jana a Edity Mahrerových. Její rodiče zázrakem přežili holocaust, ale v padesátých letech se na základě udání oba octli v komu­nistickém vězení. Neveselé dětství - po­znamenané pohnutým osudem rodičů - prožívá Viera v rodinném domě v Rajci převážně s babičkou a sestrami. V srpnu 1967 odjíždí se sestrou Evou na prázdniny do Západního Německa, ale původně plá­novaný krátký pobyt se změní ve startovní čáru do zcela nového života. Strýc oběma dívkám vyřizuje emigraci do Izraele.

Viera stráví krátký čas v kibucu, pak se usadí v Haifě a nastoupí na internát­ní gymnázium. V roce 1969 zamíří na rok do Londýna, kde pracuje jako au pair a učí se jazyk. Po návratu do Izraele potkává československého emigranta Jindřicha Groznera, za kterého se provdá.

Po úspěších v práci i osobním životě přicházejí menší i větší tragédie. Cosi však začíná převažovat. Projevuje se nesmírná životní vitalita, schopnost nepoddávat se a umění začínat znovu, navzdory osu­du i sobě samé. Obtížné vyrovnávání se s minulostí a židovstvím je leitmotivem Vierčina života i této knihy.

Ukázka  z knihy

„Nadopovala jsem se hrstí uklidňujících prášků a na rabinátu absolvovala ponižující ceremoniál rozvodu. V místnosti byli tři ra­bíni a můj muž. Jindra se postavil proti mně a pronesl předepsa­nou formuli: Zapuzuji tě, ženo! Odešla jsem a zase se musela vrá­tit, abych znovu vyslechla větu, kterou mě můj zákonitý manžel zavrhuje. A pak znovu: vyjít, vrátit se, vyjít, vrátit se. Mnohokrát jsem přemýšlela o tom, jestli se dá ze smutku umřít. Tehdy, v den rozvodu, jsem dospěla k názoru, že ano. Muž, který mne právě zapudil a vydědil, mi předem zařídil v hotelu apartmá, abych ne­musela rovnou zpátky do života, abych se měla kde skrýt a vypla­kat. Rozvod mi uštědřil velmi bolavou lekci.“