Marek Rozenbaum: Ze sta scénářů je patnáct dobrých

Praha - Febiofest vzdává první a druhý dubnový den poctu Marku Rozenbaumovi, nezávislému izraelskému producentovi, který je zároveň i sám režisérem. V rámci festivalu jsou uváděny tři filmy, které produkoval (Jana a její přátele, Kameny a Vasermil) a jeden, který režíroval (Břišní tanečnice). „Chtěl jsem být od začátku filmovým režisérem, ale stal jsem se omylem producentem. Teď jsem tedy známý producent, který se snaží čas od času režírovat,“ uvedl o sobě Marek Rozenbaum v rozhovoru pro ČT.

Rozenbaum se narodil v Polsku, většinu života ale strávil v Izraeli. Téma menšin a imigrantů se v snímcích, které produkuje, opakuje. „Cápu problémy imigrantů, protože jsem jedním z nich. Mnohé z komunit nejsou silné, potřebují, aby je bylo slyšet. Jsme země různých kultur, které jsou smíšené, a musíme o nich mluvit, je to důležité,“ domnívá se vyhledávaný izraelský producent.

Na svém kontě už má okolo 25 projektů, jedním z nich je také film Svatá Klára, jehož scénář vznikl podle knihy Nápady svaté Kláry od Pavla Kohouta. Natočen byl v režii Oriho Sivana a Ariho Folmana, který nedávno uvedl do kin svůj poslední snímek Valčík s Bašírem.

Ročně dostává Rozenbaum na stůl prý tak sto scénářů. „Většina z nich není dobrých, poté co je pročtu, zbude mi jich tak patnáct dvacet a o osmi z nich začneme uvažovat,“ popisuje. Prozradil také, co je rozhodující, aby se některý film rozhodl produkovat: „Musí se mi líbit scénář, to je na prvním místě. Musím věřit tomu, že režisér je dobrý režisér, a režisér si musí myslet, že jsem dobrý producent a film mi nabídne.“


POCTA: MAREK ROZENBAUM
(více v programu Febiofestu)

Břišní tanečnice (režie: Marek Rozenbaum)

Majitel klubu Goldy, břišní tanečnice Debbie a její milenec Yaki společně okradou zámožnou rodinu. Yaki je po čase dopaden policií, Debbie tak zůstává s Goldym sama. Ten ji přesvědčí, aby načas přestala tancovat, než se situace uklidní a on vypátrá, kdo Yakiho udal. Jenže Debbie nedokáže bez tance vydržet. Vyprávění ukazuje milostný trojúhelník, který si musel projít pocity zrady, zloby i odpuštění.

Jana a její přátele (režie: Arik Kaplun)

Jana s manželem emigrovala z Ruska do Izraele za lepším životem. Zabydleli se v bytě, kde s nimi žije ještě Eli. Manžel se rozhodne vrátit zpět do Ruska, kam Jana již nechce. Sama tak zůstává v cizí zemi, těhotná a bez peněz. Její úporné snahy dovolat se manželovi jsou vděčným cílem Eliho voyerské kamery. Janin život dostává optimističtější ráz, až když se začne stavět na vlastní nohy. Druhá dějová linie filmu vypovídá o dávné lásce Janiny paní domácí. Ta jednoho dne svého milence nalezne jako žebrajícího invalidu na ulici. Snímek chce ukázat, že bombardování země nezabrání místním lidem v normálním životu, který je plný ironických setkání a citových zvratů.

Kameny (režie: Raphaël Nadjari)

Třicátnice Michale má svůj den rozdělený mezi zaběhlý rituál doma se synem a manželem, práci v účetnické kanceláři svého otce, kde pracuje pro důležité církevní instituce, a čas v hotelu, kde se schází s milencem. Když je milenec při cestě na další společné setkání zabit, její život se mění. Michale pochází z ortodoxní židovské rodiny, nikomu ze svých blízkých se nemůže svěřit, a tak vyhrocené emoce ze ztráty milované osoby musí držet v sobě. Její vnitřní úvahy jdou dvojí cestou - nechce ublížit svému okolí a ani porušit přísné závazky ke své víře, zároveň si je vědoma toho, že nevyhnutelně přijde životní změna. Film je režisérovým čtvrtým snímkem, poprvé ale točeným v Izraeli a v hebrejštině.

Vasermil (režie: Mushon Salmona)

Dokumentární dynamická kamera skýtá pohled na izraelské město Beršeba. Zde se setkávají tři životy zdánlivě odlišných chlapců. Šlomi si vyřizuje účty se svým bývalým zaměstnavatelem. Adiel se stará o mladšího bratra. Dima si vydělává prodejem drog na diskotékách. Nad všemi třemi vládne jen slabá ruka matky. Jejich osudy se protínají na fotbalovém stadionu. Zde se mladíci musejí naučit být tolerantní i k soupeřům. Skutečný život s nimi však fair play nehraje. Film z neútěšného prostředí, kde škola je jedinou, i když chabou oporou, kterou dospívající vzpurný člověk může dostat. Autor filmu se nesnaží nijak moralizovat ani nehledá viníka. Pouze pozoruje bludný kruh, ze kterého se jeho hrdinové nedokážou a ani nechtějí dostat.