Sommerová originálně zdokumentovala proces s Horákovou

Praha - Dokumentární film Do samoty v tanci o Miladě Horákové, političce odsouzené komunisty v červnu 1950 k trestu smrti, připravily pro Českou televizi režisérka Olga Sommerová a její dcera, kameramanka Olga Špátová. Nechaly se inspirovat operou o procesu s Horákovou Zítra se bude… autorů Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila. Dokument bude mít televizní premiéru přesně rok od premiéry úspěšné inscenace, v níž účinkovala legendární třiaosmdesátiletá komorní pěvkyně Soňa Červená - dnes ve 20:00 na ČT2.

„Byla to mimořádná výzva, v poslední době se zabývám totalitami dvacátého století - nacismem a komunismem,“ říká Sommerová. Minulý rok ji oslovili autoři opery Zítra se bude… Aleš Březina a Jiří Nekvasil, aby zaznamenala přípravy opery. Projektem byla hned po první zkoušce nadšená. „Zásadním životním tématem je pro mne touha po svobodě, která nenávidí každou totalitu. Milada Horáková pro mne znamená osud statečné ženy, která byla perzekuována jak fašisty, tak komunisty,“ říká Sommerová.

Opera-proces s texty z Moskvy

Pro libreto použili autoři nedávno odtajněné autentické dokumenty, rozhlasové záznamy, přepisy výslechů, poznámky z přípravy procesu i zmanipulované reakce veřejnosti. Soňa Červená, na jejíž popud projekt vznikl, operu provázela mluveným slovem a v některých partech i zpívala; byla prokurátorem, komentátorem i Horákovou. Za svůj výkon obdržela Cenu Alfréda Radoka. Legendární mezzosopranistku nevybrali autoři náhodně; její matka zemřela v 50. letech za neznámých okolností ve vězení a sama pěvkyně byla nucena kvůli komunistické perzekuci odejít do exilu.

V dokumentu se prolínají záznamy vzniku opery i autentické záznamy z procesu. „Byl to jediný z procesů, který bolševici z propagandistických důvodů natočili,“ říká režisérka. Průběh celého procesu byl předem připraven v Moskvě. „Tímto procesem chtěli komunisté národu ukázat, co je to smrtelný strach. A bohužel se jim to na mnoho desítek let podařilo,“ řekla Červená.

Potrestaná byla jen přisluhovačka

Ve snímku dále vedle autorů projektu účinkují kontratenorista Jan Mikušek, dívčí sbor Canti di Praga či orchestr PurPur. Jeho antihrdinkou se stala i poslední žijící účastnice procesu z roku 1950 v roli žalobkyně, prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová. Prokurátorka byla v září 2008 odsouzena za podíl na justiční vraždě čtyř nevinných lidí včetně Horákové.

"Může za to náhoda a moje dcera. Ráno jsem si přečetla v novinách, že je soud, Olga řekla jedem. Natočily jsem rozsudek a rozhovor na chodbě, může za to náhoda a moje dcera,„ říká režisérka. “Ona nebyla tím hlavním pachatelem, ale přisluhovačem. Přišlo mi líto, že je jediná, která byla odsouzena za zločiny komunismu, a to proto, že je žena a dožila se vysokého věku," uvedla Sommerová s tím, že komunistické zločiny proti lidskosti jsou nepromlčitelné.

Právnička a politička Horáková (1901) byla za druhé světové války vězněna kvůli odboji proti nacistům, jen náhodou tehdy utekla trestu smrti. Po roce 1945 byla zvolena poslankyní parlamentu za národní socialisty. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 odešla z politického života. Již v následujícím roce ale byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu pak v červnu 1950 odsouzena k trestu smrti. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra návrat ke kapitalismu a spolupracovala s dalšími zrádci režimu.0

Osobnosti Horákové se vedle opery a dokumentu věnuje i hra Karla Steigerwalda Horáková versus Gottwald, uváděná v pražské La Fabrice. Příští rok by měl mít premiéru snímek Milada, natočený v australsko-americké produkci. Životopisný film Proč jsme zapoměnli na doktorku Horákovou připravují režisér Roman Vávra a filmový historik Pavel Taussig. Ústav pro studium totalitních režimů vydal knihu Žádáme trest smrti! o komunistické propagandě vytvářející nenávist pracujícího lidu.

Od 31. května do 9. června, ve dnech konání vykonstruovaného procesu, nabídne ČT2 desetkrát 52 minut autentických záznamů z procesu. Autorem projektu Proces H. je Martin Vadas.