Výstava vypravuje tragické příběhy majetku obětí holocaustu

Praha - Příběhy lidí, kteří se snažili při útěku před nacisty vyvézt či prodat svůj majetek, představuje výstava v Uměleckoprůmyslovém museu. Rozsáhlé expozici, čerpající z většiny z vlastních zdrojů, předcházel dlouholetý výzkum, během kterého se prostřednictvím archivních materiálů dostali autoři výstavy ke konkrétním jménům majitelů. Výstava Návraty paměti je doprovodnou akcí pětidenní konference o holocaustu, poslední velké akce českého předsednictví Evropské unii.

Expozice představuje díla, jejichž původní majitelé byli deportováni do koncentračních táborů nebo se jim podařilo emigrovat; k vidění je zde například sbírka vzácného nejstaršího míšeňského porcelánu, která patřila Viktoru Kahlerovi; tomu se podařilo emigrovat, ale sbírku zabralo gestapo. „Každý ten předmět má za sebou příběh, který je spojen s obdobím, které je teď vnímáno jako daleká minulost. Nám se až v posledních letech podařilo identifikovat jejich majitele,“ říká ředitelka Uměleckoprůmyslového musea Praha Helena Koenigsmarková.  

„Podařilo se nám najít seznamy uměleckých předmětů a v prvním seznamu byla uvedena i transportní čísla původních majitelů - odtud už byl jen krůček k tomu najít konkrétní jméno,“ vysvětluje kurátor výstavy Mario Vlček. Výstava, která je první svého druhu v České republice, je doplněna obsáhlou publikací pod názvem Výkupné za život.


Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí druhé světové války založila v roce 2001 vláda. Zabývá se objasňováním historických a hospodářských otázek arizace židovského majetku, zejména umění. Jeho náplní je také výzkum archivních pramenů a průzkum depozitářů muzeí a galerií. Pracovníci centra zkoumají ve státních muzeích archivy a předměty, které dosud byly ve sbírkách anonymní, identifikují jako židovský majetek. Uměleckoprůmyslové museum již před dvěma lety připravilo z takto zjištěných předmětů ze svých sbírek výstavu doprovozenou publikací.

Podle pracovníků centra je v českých muzeích a galeriích i více než 60 let po válce mnoho „nejasných akvizic“, tedy přírůstků, o nichž se má za to, že mohly do institucí přijít i třeba přes několik zastávek, ale původně z židovských konfiskátů. V archivech jsou u uměleckých děl žádosti o vývoz, které úřady zamítaly.

Pokud něco povolily vyvézt, to nejcennější ze sbírek byli majitelé nuceni věnovat. Ještě v rámci československého právního systému měli k muzeím a galeriím důvěru, majetek u nich deponovali i v dobré víře, nevěděli, co přijde v příštích letech. Po hrůzách války však přišel další totalitní režim, který majetek opět konfiskoval jako majetek německý.

Na internetové stránce www.restitution-art.cz, kterou připravilo ministerstvo kultury ve spolupráci s Moravským zemským muzeem, je evidováno přes 3 000 děl či uměleckých souborů ze státních sbírek v České republice, která pocházejí nebo mohou pocházet z majetku obětí holocaustu a jejichž původní majitelé většinou zahynuli pod nacistickým terorem.