Praha - Cena Andreje "Nikolaje" Stankoviče je udělována mimořádnému tvůrčímu počinu v oblasti kinematografie, které uniká pozornosti kritiků. Letos bylo ocenění předáno režisérce Heleně Papírníkové Horáčkové za autorský celovečerní debut Naší jedinou jistotou je, že všechno dobře dopadne. Oceněna byla také České televize za cyklus dokumentů Neznámí hrdinové - Pohnuté osudy. Půlhodinové portréty představují mimořádné příběhy, které veřejnost vůbec nezná.
Stankovičova cena pro naši jedinou jistotu a neznámé hrdiny
Příběhů neznámých hrdinů odvysílala ČT za necelé dva roky čtyřicet osm. „Začínali jsme příběhy legionářů, pak následovaly příběhy z druhé světové války - odbojářů, bojovníků proti nacismu a fašismu, a také příběhy z 50. let a z doby normalizace,“ přibližuje Pohnuté osudy vedoucí projektu Čestmír Franěk. Každý z příběhů pomáhal dokreslit některou část z českých dějin.
„Je to velmi cenný cyklus portrétů lidí, kteří v životě něco dokázali a jejich význam nebyl doceněn,“ uvedl jeden z porotců Vladimír Hendrich. Tvůrce Neznámých hrdinů odměnila porota zvláštním uznáním.
Reportáž Martiny Čurdové (zdroj: ČT24)
Pohnuté osudy uvádí Česká televize každé pondělí večer na ČT2, přehrát je lze také v iVysílání. Natočeno je zatím dalších dvacet dílů.
Tématem snímku Heleny Papírníkové Horáčkové je svobodný lidský život. V centru jsou lidé, kteří vždy stáli mimo dobové komerční proudy, přesto však výrazně ovlivňovali a ovlivňují český politický, společenský a kulturní život. Například Karel Schwarzenberg, Dáša Vokatá, Ivan Martin Jirous, John Bok, Jaroslav Erik Frič, Jim Čert nebo Stanislav Penc.
Jiřímu Tomanovi (1924-1972) udělila porota cenu in memoriam. Toman byl průkopníkem fotografických happeningů u nás. Stal se i autorem námětů, scenáristou a výtvarníkem několika animovaných snímků. Nejznámějším jsou Ptáci Koháci, kteří v roce 1966 získali hlavní cenu na MFF v Benátkách.
Cenu, pod názvem Cena samozvanců, založil v roce 1998 básník, osobitý filmový kritik a jeden z nejvýraznějsích představitelů pražského undergroundu Andrej Stankovič. Chtěl upozornit na filmy, které podle jeho názoru tehdejší kritika opomíjela. Po Stankovičově smrti v roce 2001 se v tradici cen rozhodla pokračovat Skupina samozvanců, respektive Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče.