Praha - V pražském Kongresovém centru sledovalo vystoupení slavného amerického skladatele a klavíristy Philipa Glasse soustředěné a poučené publikum. Přední zástupce minimalismu (jak bývá zjednodušeně označován, ačkoli sám toto zaškatulkování nemá moc rád) v současné vážné hudbě a ceněný tvůrce filmové a divadelní hudby přijel českým posluchačům představit komorní polohu své tvorby.
Glassovy skladby poslouchalo pražské publikum se zatajeným dechem
Glass se nejprve v kratičkém proslovu přivítal s posluchači a připomněl své první a do dneška jediné pražské vystoupení v roce 1996 v Divadle Archa, kam si tehdy jako hosta přivedl předního básníka beatnické generace Allena Ginsberga. Někdejší „král pražského majálesu“ z roku 1965 tehdy publiku předčítal své verše; na dnešním programu však byla výhradně minimalistická hudba typická častým opakováním a rozvíjením stejných hudebních motivů.
Glass na scéně, jíž vévodilo jeho klavírní křídlo společně s rozsáhlou soupravou perkusí s obrovským gongem, nejprve sólově přednesl své skladby z cyklu Metamorphosis. Vystřídala jej violoncellistka Wendy Sutterová, která rovněž sólově představila díla z projektu Songs and Poems for Solo Cello, která Glass napsal právě pro ni.
Sutterovou poté na scéně vystřídal perkusista Mick Rossi, který doprovodil hvězdu večera. Teprve v následující skladbě Tissues známé z filmu Naqoyqatsi režiséra Godfreye Reggia se na scéně potkala celá trojice hudebníků.
Publikum nadšené jejich výkonem nechtělo umělce pustit z pódia; jako bonbonek zazněla skladba zahraná společně Glassem a Rossim čtyřručně na jediný nástroj.
Dvaasedmdesátiletý Philip Glass je vedle Naqoyqatsi podepsán také pod hudbou k dalším třem netradičně pojatým Reggiovým filmům. Za hudbu ke snímku Kundun režiséra Martina Scorseseho byl nominován na Oscara, jeho hudební doprovod filmu Truman Show Petera Weira dostal Zlatý Glóbus.