Hororové sci-fi o 50. letech má být Klíčkem k chatrné lidské paměti

Uherské Hradiště - Ján Novák, režisér slovenského původu, si pro svůj celovečerní hraný debut vybral jednu ze smutných kapitol komunistického Československa. Příběhy lidí žijících v totalitním režimu zachycoval už ve svých nehraných snímcích. Při natáčení dokumentárního cyklu Příběhy železné opony se dostal také do prostor bývalé věznice v Uherském Hradišti. Osudy politických vězňů, kteří zde byli vyslýcháni, a negativní působení tohoto místa ho přivedly k myšlence natočit film, jenž by připomněl zrůdnost 50. let. "Lidská paměť je chatrná," říká Novák, "na děsivé věci rádi zapomínáme, dokonce je omlouváme, ale když zapomeneme, mohou se, byť v jiné podobě, vrátit."

Thriller s prvky hororu, který natočil v neútěšných prostorách uherskohradišťské věznice, představil dnes Novák v předpremiéře na Letní filmové škole, která se koná právě v Uherském Hradišti. Důvody, které ho vedly k natočení Klíčku, jak zní název jeho snímku, byly prý nejprve emoční a pak teprve rozumové.

„Když jsme se spoluautorkou scénáře Šárkou Horákovou točili Příběhy železné opony, hledali jsme exteriéry a interiéry, které by dotvářely naše příběhy. Dostal jsem se tak i do věznice v Uherském Hradišti. To místo v sobě mělo obrovský děs a hrůzu a ten pocit ve mně s každým dalším pobytem jen sílil. Řekl jsem Šárce, že tam musíme natočit film, protože to místo si to přímo žádá,“ popsal Novák, kde se vzal prvotní impuls k jeho debutu.

Video Reportáž Josefa Kvasničky a Karla Rožánka
video

Reportáž Josefa Kvasničky a Karla Rožánka

Když se mě moje nevlastní sedmnáctiletá sestra zeptala, kdo to byl Hitler, vznikl další důvod, proč udělat ten film a proč ho udělat takto - dostat mladé lidi do konfrontace s tím, co bylo v 50. letech. Protože často nevědí, co tenkrát bylo, ani to neznají třeba od svých rodičů. /Ján Novák/

Chtěli jsme zvednout prst…

Film začíná v současnosti a do současnosti se zase vrací. Jakub a jeho přítelkyně hledají místo, kde by mohli mít trochu soukromí, a objeví opuštěnou věznici v centru Uherského Hradiště. Negativní místo je ale „pohltí“ a oni se ocitnou v komunistickém žaláři v 50. letech minulého století. Jakubovi se podaří dostat zpátky do současnosti, ale jeho přítelkyně v čase, tedy i ve vězení, uvízne… Kuba se ji snaží zachránit, ale nikdo mu (samozřejmě) nevěří.

Současná společnost hraje v Klíčku důležitou roli, shoduje se režisér i představitel velitele věznice Jan Přeučil. „Když jsem mluvil s lidmi, kteří zde byli v 50. letech vězněni, a studoval jsem materiály, setkal jsem se s věcmi, které si dnešní generace vůbec neumí představit,“ uvedl herec. „Chtěli jsme ukázat zrůdnost toho systému, zrůdnost 50. let a zvednout prst, že se toto nikdy nesmí opakovat.“

„Díky našim tátům, kteří si to prožili, můžeme dnes svobodně dýchat, se všemi problémy, které demokracie přináší,“ dodal Přeučil, pro kterého natáčení znamenalo připomínku osobní zkušenosti. Jeho otec byl v procesu s Miladou Horákovou odsouzen na doživotí, nakonec si odseděl „pouhých“ patnáct let. „Jezdil jsem za ním do Mírova, do Leopoldova, do Valtic a prostředí v Uherském Hradišti ve mně všechny ty pocity zase vyvolalo,“ přiznal Přeučil. Roli prý přijal právě kvůli svému otci a z úcty k němu se vzdal honoráře.

Vedle Přeučila se v dalších rolích objeví také například Stanislav Zindulka, René Pelán a dva nositelé Thálie - Norbert Lichý jako bachař a Tomáš Šulaj jako Jakub. Jeho přítelkyni hraje 22letá Petra Vlčková. „Je těžké si představit, jakého utrpení byla věznice v Hradišti svědkem. Při natáčení na autentických místech byla cítit mrazivá atmosféra na každém kroku,“ shodují se její pocity z prostředí natáčení s ostatními tvůrci filmu.

Grebeníček jako podnět k dialogu

Samotnému filmování předcházelo pročítání historických pramenů i setkání s bývalými politickými vězni z hradišťského vězení. Mimo jiné s dnes devadesátiletým trenérem Emila Zátopka Janem Haluzou nebo Janem Janků, který byl rok zavřený v cele smrti.

V souvislosti s tématem filmu a místem, kde se odehrává, se objevily domněnky, že předobrazem jednoho z vyšetřovatelů je Alois Grebeníček, otec Miroslava Grebeníčka. „Inspirace Aloisem Grebeníčkem tu určitě byla. Tady v Hradišti ho každý zná, všichni víme, jakým způsobem používal elektrický proud,“ nechal se slyšet producent filmu Pavel Paleček. Přímou souvislost mezi Grebeníčkem a některou z postav Ján Novák dnes před předpremiérou na Letní filmové škole ale odmítl.

„Určití lidé se ozvali a ozývali se už dřív, během natáčení železných opon. Musím ale říct, že příběh pana Grebeníčka staršího nebyl jediným příběhem, který jsme chtěli natočit. Nijak jsme se nedrželi jeho životního osudu. Tvořili jsme film o totalitě, o zrůdách totality a postavy, které ve filmu vystupují, jsou složeny z řady příběhů skutečných lidí, nikoli jednoho člověka,“ uvedl Novák.

Diskusi Klíček ale i tak zaručeně vyvolá. I když Miroslav Grebeníček informace o svém nesouhlasu s filmem označil dnes za lživé. Umělecký ředitel Letní filmové školy Pavel Bednařík tvrdí opak, a v odezvu dokonce doufá: „Pan Grebeníček už několikrát vyhrožoval, že podá žalobu na tvůrce kvůli zkreslování informací. Myslím si, že právě takové otázky by ten film měl a mohl vyvolávat. A je to jen dobře - měl by být nástrojem dialogu před blížícími se volbami.“ Do kin stihne být Novákův debut uveden ještě před nimi - premiéra je naplánována na 13. srpna.