Bez hudby Glenna Milera se neobešel žádný válečný konflikt

New York - Když nahrál americký pozounista a skladatel Glenn Miller se svým orchestrem swingovou desku In the Mood, zrodil se fenomén, který neměl obdoby. V následujících třech a půl letech big band ovládl hitparády i tančírny a udával tón v populární hudbě. Přestože výjimečnou kariéru brýlatého kapelníka předčasně ukončila jeho tragická smrt v prosinci 1944, jím proslavené skladby nezapadly a své příznivce si nacházejí i dnes. Bez Millerovy hudby se neobešel snad žádný válečný film. Skladby jako zmíněná Moonlight Serenade (1939), In the mood (1939), Tuxedo Junction (1939) nebo Chattanooga Choo Choo (1942) s typickou sekvencí houkajícího vlaku patří už řadu let k nejznámějším jazzovým standardům. Přitom to Miller neměl se soudobými hudebními kritiky vůbec jednoduché.

Mnozí mu vyčítali, že se příliš odklonil od jazzové formy. V jeho podání splýval jazz s taneční hudbou. Výsledkem ovšem byly na parket zvoucí swingové rytmy, jimž se ubránil málokdo. „Glenn měl nejmuzikálnější puls Ameriky…Věděl, co posluchačům udělá radost,“ vysvětloval v roce 2004 basista Herman Alpert z nástupnického Orchestru Glenna Millera. Pověstné byly i nekonečné zkoušky, při nichž se svými spoluhráči trénoval na chlup přesné nástupy a společné frázování.

První zlatou desku získal za nahrávku Chattanooga Choo Choo v roce 1942. Šlágry v podání jeho orchestru a zpěváků Raye Eberleho, Marion Huttonové, the Modernaires a dalších se pravidelně ocitaly na předních místech rádiových hitparád. S bandem účinkoval ve dvou hollywoodských trhácích: v Zasněžené romanci (1941) a v Orchestra Wives (1942). Jeho vlastní osudy se též dočkaly zfilmování; v roce 1953 vznikl Příběh Glenna Millera s Jamesem Stewartem v titulní roli.

Když Spojené státy vstoupily do války, slavný kapelník svůj big band rozpustil a jako správný patriot nastoupil do armády. S americkým orchestrem vojenského letectva pak v důstojnické hodnosti pozvedal morálku spojeneckých vojsk. Konce války se však nedožil - 16. prosince 1944 se jeho dopravní letoun ztratil nad kanálem La Manche, když letěl zahrát spojencům do Paříže.