Cena Knižního klubu: Bílej kůň, žlutej drak česko-vietnamské studentky

Praha – Literární cenu pro dosud nepublikované dílo předával Knižní klub letos po čtrnácté. Porotu nejvíce zaujal rukopis česko-vietnamské studentky Lan Pham Thi, která se stala nejmladším laureátem ceny. Devatenáctiletá Lan, jejíž jméno znamená vietnamsky „orchidej“ a v Čechách jí říkají Lenka, si ocenění ale osobně převzít nemohla. Studuje totiž na univerzitě v Malajsii.

Její kniha s názvem Bílej kůň, žlutej drak vypráví o životě vietnamské komunity v Čechách. Příběh se odehrává v Písku a dotýká se rasismu, korupce i sociálních témat. Závěrečné vyznění knihy je prý bilancující a skličující.

„I když byl rukopis velmi krátký, byl nabitý mnoha překvapivými kontrasty, žánr povídky ze současnosti se starou legendou, text užívá různých jazyků i různých vrstev samotné češtiny,“ uvedl jeden z členů poroty Pavel Janáček, proč kniha porotce zaujala více než ostatních na sedmdesát rukopisů. Kromě mísení různých jazykových prvků a obratného vyjadřování ocenila porota také autorčino originální vidění světa.

Knihu Bílej kůň, žlutej drak začala Lan Pham Thi psát koncem loňských prázdnin, když se po skončení gymnázia její spolužáci rozjeli studovat na české vysoké školy. V současné době se stěhuje i Lanina rodina, která z České republiky, kde žila od konce 80. let, ochází kvůli obchodu do Spojených států.

Ve čtrnáctileté historii Ceny Knižního klubu se jejími laureátkami staly ženy dosud jen třikrát, desetkrát bylo ocenění uděleno mužskému autorovi. Loni Martinu Sichingerovi za knihu Cukrový klaun. Knižní klub vítězný rukopis vydá a autora odměňuje prémií ve výši 50 tisíc korun. V příštím, 15. ročníku ale odměnu mimořádně zdvojnásobí.


Ukázka z knihy

Pod schody na dvorku málem vrážím do dvou chlapů. Mají teplé kabáty, kvalita. Krky jim chrání zdvižené límce. Tlustý hlavy, brady skloněný k uzlům kostkovaných kravat. Oba drží v rukách kožené aktovky. Věnují mi sotva jediný pohled. Míří přímo k naší restauraci. Sníh tlumí důležitě odměřované kroky.
Šourám se pomalu za nimi.
Nh?ng vien ch?c.
Úředníci z města.
A nepříjemní. Už na první pohled. Zdvíhám hlavu k podkroví, chtěla bych vědět, jestli mě Michal ještě sleduje. Okna jsou rozsvícená, ale silueta v nich žádná. Asi pije. Sám. Když jsem s ním nechtěla pít já. Čučí na Vierku. Ať!
Vcházím do restaurace chvilku po těch chlapech.
Bratranec Tô´t sedí na stole a nohama klátí sem a tam. Jako ostatně celé poslední dny. Ven nevychází. Bojí se. Doma ale nepomáhá. Je tady přece na prázdninách! Tak co? V Evropě je otrava. Teď mu ale oči jiskří.
Prohlíží si zvědavě neznámé muže a tváře mu červenají. Cítí, že se konečně něco bude dít.

/zdroj: Knižní klub/