Kilián Ignác Dientzenhofer - architektonický virtuos pozdního baroka

Praha - Pod vilou Amerikou na Karlově, Invalidovnou v Karlíně nebo kostelem sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí je podepsán architekt a stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer. Nejmladší člen stavitelské dynastie, která v 17. a 18. století výrazně zasáhla do dějin architektury střední Evropy, se narodil 1. září 1689. Jeho otec, stavitel Kryštof Dientzenhofer, přišel do Prahy spolu se svými sourozenci z alpského Rosenheimu.

„Kryštof se vydal spolu s bratry a sestrou do světa, protože jejich tatínek nedokázal hospodařit na jejich rodném statku tak, aby ho udržel. Někteří z nich se vyučili v Passově při stavbě passovského dómu. Poté přišli do Prahy, kde nějakou dobu působili. Zůstal tu ale jen Kryštof a oženil se s vdovou po staviteli, takže získal zavedenou stavební firmu. Dva syny vyženil a narodily se mu ještě tři další děti,“ přiblížil rodinnou historii historik umění Mojmír Horyna, spoluautor publikace Dientzenhoferové. Posledním z pěti Kryštofových dětí byl Kilián Ignác.

Kilián po gymnáziu vystudoval na pražské univerzitě filozofii a matematiku. Poté začal pracovat u svého otce a rozvíjel jeho hlavní zásady - konstruktivní racionalismus a výškové vrstvení jednopodlažních staveb. „Byl syntetikem tradice nejen rodinné, ale mnoho zkušeností si přinesl i z ciziny. Pobýval ve Vídni, dobře znal dobovou Itálii, víme, že byl i ve Francii, a přes příbuzné poznal dobře také německou tvorbu,“ doplnil Horyna. I někteří bratři jeho otce Kryštofa totiž působili jako architekti.

Z cest do ciziny si Kilián přinesl větší zdobnost a jemnost detailu, které pak uplatňoval nejen na pražských stavbách, ale při zakázkách v dalších českých městech, například v Kutné Hoře nebo Broumově, kde byl stavitelem kostela sv. Václava a konventu benediktinského kláštera.

Do Broumova jezdíval kočárem, který mu zapůjčil břevnovský klášter. „Jeho přítel, břevnovský opat, vždycky nabádal své podřízené, aby panu staviteli, když jezdil na inspekce staveb na Broumovsko, dali do kočáru jako společníka nějakého vzdělaného teologa, protože o teologii se on baví rád,“ prozradil o Dientzenhoferovi Horyna. „Byl to člověk s velkým zájmem o vzdělání. Víme ze zápisů, že mluvil dobře šesti jazyky,“ dodal.

Kilián Ignác pracoval na zakázkách pro šlechtu i církev. Byl nejen architektem-projektantem, ale i stavitelem s technickým talentem. „Jeho tvorba je různotvará,“ domnívá se Horyna. „Dokáže na všechny rejstříky slohových poloh pozdního baroka virtuosně hrát. Nikdy se neopakuje, a to postavil za třicet let přes dvě stě staveb.“

Dientzenhofer byl dvakrát ženatý a podle některých pramenů měl až 13 dětí. Zemřel ve dvaašedesáti letech a byl pochován v kostele sv. Máří Magdaleny, odkud byly jeho ostatky, stejně jako v případě jeho otce, po odsvěcení kostela převezeny a uloženy v hromadném hrobě na Malostranském hřbitově.

  • Kostel sv. Mikuláše
    Kostel sv. Mikuláše autor: VitVit, zdroj: Wikipedia
  • Kostel sv. Vojtěcha v Počaplech
    Kostel sv. Vojtěcha v Počaplech autor: Martin Vavřík, zdroj: Wikipedia