Praha – Stovky památek v Čechách, na Moravě i ve Slezku si lidé budou moci od 12. do 20. září prohlédnout v rámci každoročních Dnů evropského dědictví. Během nich se otvírají dveře zajímavých památek i míst, které nejsou vždy běžně zpřístupněny veřejnosti. Letošním národním tématem akce jsou Památky měřené časem. Zahájení Dnů evropského dědictví připadlo v roce 2009 moravskému městu Šternberk, kde program oslav kulturního dědictví začal už v pátek a potrvá do neděle.
Dny evropského dědictví letos měří památky časem
Návštěvníci Šternberku mohou nakoupit na řemeslných trzích, účastnit se hradní prohlídky v kostýmech nebo si počkat do setmění na ohnivou show a ohňostroj. Vedle mnoha jiných doprovodných akcí je připraven i hudební program, jehož hlavním bodem je sobotní koncert Pavla Bobka s Pavlínou Jíšovou a Marka Ztraceného.
Během Dnů evropského dědictví se otvírají architektonické, archeologické, technické a sakrální památky, muzea, galerie a knihovny i prostory hradů či katedrál, které nejsou oficiálně prohlášeny kulturními památkami. Zpřístupněny jsou také veřejné budovy běžně zcela nebo částečně nepřístupné, jako například radnice nebo školy.
Přehled zpřístupněných objektů najdete zde.
V objektech, kde se vybírá vstupné, bývá bonusem speciální program – zvláštní prohlídková trasa, koncert nebo třeba výstava. Cílem Dnů evropského dědictví, které se konají od roku 1991, je upozorňovat a poukazovat na uchovávání a využívání kulturního odkazu minulosti. Lidé se také mohou více dozvědět o aktuálních problémech státní památkové péče nebo o tom, jak se o památky starají soukromí vlastníci.
Z průvodního textu architekta Ivo Koukola k Památkám měřeným časem
Jeden rozměr času je obzvláště naléhavým – je to tísnící neopakovatelnost, nevratnost a neodvratnost dění. Památky, tedy zhmotnělé dědictví nesoucí svědectví, vždy a po všechny časy pozvolna zanikaly. Postupně se smýval jejich povrch a drolilo jádro v souladu se zákonitostmi vesmírné entropie.
Přestože se však kultury dávnověku takto odhmotnily a proměnily v prach, zůstali jsme naplněni jejich dědictvím, vzorci chování a společenskými archetypy bez ohledu na to, zda jsme si to přáli či nikoli.