17. listopad – pamatujete? (anketa)

Praha – Na tom, že po 17. listopadu padl totalitní režim, který naší zemi svíral dlouhých 40 let, měli podíl i umělci. Hned po události na Národní třídě se v divadlech a na vysokých školách začaly organizovat stávkové výbory požadující vyšetření a potrestání osob zodpovědných za tvrdý zásah. V Realistickém divadle byla navržena týdenní stávka na podporu studentstva, čímž se herci přidali ke studentům, kteří již týdenní stávku zahájili. Herci a studenti požadovali důsledné vyšetření večerního zásahu, zveřejnění informací o jeho průběhu, jména odpovědných osob, jejich vyšetření a případné potrestání. Dvacet let po sametové revoluci se portál ČT24 zeptal některých umělců a lidí z odborné kulturní oblasti:

Jak a kde jste prožívali 17. listopad 1989?

Karel Babuljak - hudebník: Protože jsem chtěl co nejpoctivěji na otázku odpovědět, začal jsem napřed popisovat ranní vstávání, čištění zubů, snídani a už mi bylo jasné, jak obyčejně jsem ten významný den prožíval. Každopádně jsem vyhledal diář z roku 1989 a zjistil, že mne tou dobou navštívila jedna kamarádka z ciziny. Pak jsem diářem listoval a divil se, co se tenkrát všechno dělo, a díval jsem se i do dalších diářů a najednou koukám, už je nejvyšší čas neobírat se minulostí a trochu se věnovat přítomnosti. S veškerou možnou úctou, Babul.

Iveta Dušková - herečka:

0Byla jsem doma. Večer jsem běhala mezi televizí, rádiem a telefonem a mezitím kojila šestinedělní dceru Agátu. Divím se, že jsem z toho rozrušení neztratila mléko.

Marie Fleischmannová - dramaturgyně a podnikatelka: Byla jsem v nemocnici a sledovala dění přes rádio a informace sester. Pamatuji si jen na emoce, které spustilo zinscenované úmrtí Martina Š…. Podle mého teatrálně-historického názoru bohatí komouši té doby chtěli začít podnikat a také zvesela podnikali a potřebovali se bohatstvím chlubit a lovit i v domácím rybníku. Tak to nechali prasknout, byli stejně už dávno za vodou s účtem ve Švajcu a koneckonců vládnou ekonomice i dnes a politicky se stále rozrůstají. Typ lidí, kteří jsou schopní všeho a vždycky. Podařilo se jim to! Jak by ne? Měli moc. Mají moc. Já měla svobodu vždycky, rozšířila se mi jen o výraznou možnost cestování za hranice. Svoboda informací by díky počítačům nastala stejně. Jsem ráda, že jsem bujaré mládí prožila v totáči, posílilo mě to a našlo vnitřní duchovní kreativní svět.

Josef Vomáčka - teoretik umění:

0Poprvé v životě jsem tenkrát dostal příslib na zájezd do západního Berlína. A když už jsem tam byl, tak jsem zhlédl nejen pád zdi z druhé strany (cha cha), ale také přímý přenos televize ARD z Albertova a z Národní třídy, takže asi vím v Čechách nejvíce (opět, cha cha). No a druhý den jsem už byl v Praze a poslouchal neuvěřitelně krvavé historky, které ti svinští západní reportéři, kteří měli (kupodivu) kamery na balkonech okolních domů, k vzteku nezaznamenali. Asi byli podplacení anebo se stalo něco jiného?

Michaela Gübelová - výkonná šéfredaktorka Xantypy: 17. listopadu jsem byla v podvečer u přátel v Plzni na oslavě narozenin. V průběhu večera oslavenec rozhodl, že pojedeme na bigbít do nedaleké vísky Bukovec a tam to roztočíme. Kapela už se chystala, ale ještě než začala hrát, do sálu se přiřítil a na pódium vyskočil Bob Holý, herec divadla Alfa. Právě se vrátil z Prahy a rozčileně nám všem sdělil, že v Praze na Národní policajti mlátí studenty. Od 18. listopadu už jsem byla pořád v Praze a z Obecního domu do Plzně vozila plakáty a letáky…

Ester Kočičková - herečka a zpěvačka:

0Byla jsem zrovna na návštěvě doma v Klatovech a odpovídala na otázky jako „Prosimtě, co to tam ty tvoje oblíbený máničky zase dělají, to nemůže bejt chvíli klid…?“. Pokud si dobře pamatuji, do Prahy jsem odjela hned někdy devatenáctého - a revoluční Praha mě tehdy vážně uchvátila! Ne všechno totiž v Televizních novinách ukazovali…

Petr Našic - fotograf: V hospodě U Medvídků, protože se se mnou v ten den rozešla Vendula Dejdarová a pak jsem musel zpátky do AUSu, kde jsem byl na vojně. A výborné bylo, že když nás tam vozili taxikáři během revoluce, tak většinou zadara a ptali se, jestli chceme vyhodit u brány nebo u okna.

Jiří Macháček - herec a zpěvák:

0Sloužil jsem základní vojenskou službu a ten den jsem byl doma na opušťáku a napínal jsem vojenské prostěradlo na rám z domovního řádu, pak jsem ho šepsoval latexem, abych na něj později namaloval jeden ze svých prvních olejů na plátně, který jsem nakonec pojmenoval Sametová revoluce. Mám ho dodnes.

Peter Pišťanek - slovenský spisovatel: Někdy v říjnu 1989 měl v pražském Paláci kultury (dnešní Kongresové centrum) koncert Michael Brecker. Byli jsme tam i s kamarádem, a jelikož to nebylo na otočku, tak jsme si předpřevratovou Prahu (o čemž jsme ovšem zhola nic netušili) v následujících dnech užili. V Praze bylo cítit, jak to v lidech vře. Kamarádka Marie nám dala přečíst všechny pamflety, petice i samizdatové noviny. Vrátili jsme se plní zážitků a měli jsme pocit, že v Bratislavě to všechno spí. Bylo to ovšem jen pouhé zdání. Pár týdnů na to, v neděli 19. listopadu, mi zavolal kamarád výtvarník Peter Horváth a vzrušeným hlasem mi oznámil, že v Praze se konala v pátek velká demonstrace proti komunistům a 'gustapáci' na ní zavraždili studenta. A že prý bychom se měli večer v sedm sejít v Umělecké besedě, kde se o tom bude mluvit. Přišel jsem tam i se svou tehdejší partnerkou a stali jsme se účastníky, nebo spíš očitými svědky, vzniku hnutí Veřejnost proti násilí (to byla slovenská obdoba Občanského fóra). A dále už je to známá historie.
Takže na přímou otázku, jak a kde jsem prožíval 17. listopad 1989, odpovídám: Byl jsem v práci, pak jsem šel domů, kde jsem si nejspíš povídal s přítelkyní, snad jsem i něco četl, poslouchal hudbu z CD a pak jsme šli spát. To je tak, když člověk nemá rádio a nesleduje televizi.

Ladislav Špaček - spisovatel a pedagog:

0Pamatuju si to minutu od minuty: 17. listopadu 89 odpoledne jsem byl na Albertově. Učil jsem tehdy na filozofické fakultě a veškerý pohyb ve společnosti jsem prožíval se svými studenty. Z Albertova šel průvod na Vyšehrad, byla to hrozná tlačenice, obrovský dav na tak malém prostoru, že jsem seběhl dolů a čekal jsem na průvod dole ve Vyšehradské ulici. Tam, někde u křižovatky na Slupi u Botanické zahrady, byl průvod poprvé zastaven kordonem policie, ulice byla přehrazena velkými policejními antony. Průvod se tedy stočil k Vltavě, já jsem se vydal (s desítkami dalších, kteří hledali skuliny v policejních uzávěrách) uličkami ke Karlovu náměstí a Spálenou jsem běžel na křižovatku s Národní třídou. Hlavní průvod se blížil od nábřeží, další desítky, možná stovky lidí přicházely od Můstku a Spálenou ke křižovatce Spálená - Perštýn - Národní. Tam byl policejní kordon otočen na obě strany, k nábřeží i k Můstku. Lidé stáli proti policistům desítky minut, napětí houstlo, občas vyrazil z kordonu nervózní policajt a zaútočil na skandující a trpělivě stojící dav. Pár kroků přede mnou mladíček v uniformě srazil staršího muže pendrekem na zem, začali jsme na něj křičet tak, že se hned stáhl mezi své a zmizel v zadních řadách. Po asi třiceti čtyřiceti minutách napjatého klidu začali demonstrující pozvolna odcházet, někteří směrem k nábřeží, Mikulandskou a Voršilskou, my na druhé straně kordonu směrem k Můstku. Vypadalo to, že takhle demonstrace skončí. Dojel jsem domů a pustil si Svobodnou Evropu s Hlasem Ameriky. Za dvě hodiny slyším o hrůzách, které se tam rozpoutaly, když policie zničehonic uzavřela ústupovou cestu k nábřeží, obě boční ulice a začala svírat dav na Národní. Druhý den hned ráno jsem se běžel na to místo podívat, byl tam nepořádek, válely se tam šály, čepice, ve vchodu do jazykové školy krev. Lidé se tam shromažďovali a diskutovali, bylo jasné, že tohle byla poslední z demonstrací, kterou vyhrál režim.

Tony Smrčka - bluesman: V kruhu rodinném při péči o čerstvě narozeného syna a náruživém sledování událostí v bedně.

Viktor Zborník - mistr zvuku a světel:

0Byl jsem v práci, což znamená v Branickém divadle pantomimy, ale už je to dost let… Jestli tenkrát měli hrát Cvoci nebo kdo, to si už moc nepamatuji, ale to je fuk. Taky si vybavuji, jak jsme přesvědčovali našeho ředitele, že musíme jít do stávky a nehrát. To byla dobrá doba, plno euforie, energie, očekávání a nadějí. Například první ozvučení z Melantrichu jsme tenkrát zajišťovali s kolegou zvukařem z divadla a tam jsem se poprvé setkal tváří v tvář s Václavem Havlem, který přišel v zeleném „parkeru“, všude kolem byly mraky novinářů, kteří se chtěli nacpat dovnitř a mávali na nás „tvrdejma valutama“. Pak to nabíralo grády a náš aparát nebyl dostatečně silný, aby utáhl celý Václavák, tudíž to převzali jiní - zvukař od Mišíka a pak Letná a… Prostě hukot!

Jan Hřebejk - režisér: Dopoledne vojenská katedra, mírně zkrácená, protože jsme ten den šli uctít památku Jana Opletala. Pak Albertov, na Národní třídě nakládačka, pak Divadlo Na zábradlí, kde student DAMU Pavel Lagner burcuje herce po představení Dona Juana do společné stávky, jsem u toho a zamilovaně pozoruji herečku Terezu Brodskou. Dějiny se dávají do pohybu.

Karel Babuljak
Karel Babuljak
Více fotek
  • Karel Babuljak autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1237/123662.jpg
  • Iveta Dušková autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1237/123656.jpg
  • Marie Fleischmannová zdroj: Archiv Marie Fleischmannové http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1237/123658.jpg
  • Josef Vomáčka autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1237/123682.jpg
  • Michaela Gübelová autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1237/123660.jpg
  • Ester Kočičková zdroj: Český lev http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/648/64751.jpg
  • Petr Našic zdroj: Archiv Petra Našice http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1237/123664.jpg
  • Jiří Macháček autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/440/43938.jpg
  • Peter Pišťanek autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/586/58524.jpg
  • Ladislav Špaček autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/555/55424.jpg
  • Tony Smrčka zdroj: Archiv Antonína Smrčky http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1237/123665.jpg
  • Viktor Zborník autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1237/123667.jpg
  • Jan Hřebejk autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/263/26265.jpg