Praha - Česká televize v den výročí odvysílá mimo jiné dokument Igora Chauna nazvaný Mrtvý student, který se nikdy nenarodil. Dokument přináší svědectví Jany Strunecké, která se na Národní třídě pohybovala v blízkosti důstojníka Státní bezpečnosti Ludvíka Zifčáka. Ten při policejním zásahu na Národní třídě předstíral mrtvého studenta. V dokumentu zazní i Zifčákova verze událostí.
Chaunův „mrtvý student“ vypovídá
„Za Zifčákem jsme vyjeli na Bruntálsko a on se s námi bavil. Je to pochopitelně stěžejní výpověď v dokumentu. Jestliže já osobně vnímám život jako jakousi směs absurdity, humoru a reality, tak podobný klíč jsme se pokusili uplatnit i při tvorbě tohoto dokumentu,“ řekl v rozhovoru pro ČT24 režisér dokumentu Igor Chaun.
„Je to natočené klasickou Chaunovskou metodou. On sám je průvodcem, v tomto případě velmi zasvěceným průvodcem a hlavně velmi empatickým. Nejenom, že na Národní třídě byl, ale také si dal práci vcítit se do pocitů Jany Strunecké, tehdy Matějkové, která se náhle ocitla v pozici 'spolupracovnice' agenta StB, kterého ale znala jako studenta Milana Růžičku z Ostravy. Byla svědkyní celého jeho jednání, nejenže mu pomáhala s pozvánkami, ale sledovala ho od Albertova až na Národní třídu a pak ještě jela za ním do Nemocnice Na Františku. O těchto událostech mluví poprvé po 20 letech, protože to pro ni nebylo nic příjemného,“ doplnil režiséra spoluautor scénáře Jaroslav Veis.
Igor Chaun a Jaroslav Veis hosty Studia 6 (zdroj: ČT24)
„My jsme se i pokusili o drobnou rekonstrukci na Národní třídě, na kterou nám poskytla Česká televize menší rozpočet, takže jsme asi o počtu patnácti lidí vytvořili jakýsi výsek oné reality. Možná se nám podařilo odkrýt nové, malé, drobné nitky, ale spíše jsme se snažili vytvořit obraz doby a ukázat lidské bytosti, které byly hybnými silami toho velmi zvláštního příběhu o mrtvém studentovi. Osobně jsem užasl, když v průběhu natáčení vyplula na povrch možnost, že na Národní třídě skutečně byli mrtví studenti, že StB měla připravenou krycí variantu zastíracího manévru v podobě fámy o Martinovi Šmídovi, aby se odvedla pozornost. Mezitím se prý antidatovala úmrtí a podobně. Z filmařského hlediska bylo zajímavé to, že tak v polovině natáčení se nám sešli asi tři respondenti, kteří nám jednohlasně tyto události potvrzovali. Já jsem tehdy propadl přesvědčení, že po 20 letech konečně odhalíme skrytou skutečnost. Ale pak, když jsme poctivě šli za jednotlivými osudy údajně zemřelých studentů, zjistili jsme, že pravděpodobně, a chci tomu opravdu věřit, žádné takovéto hrůzné tajemství v pozadí 17. listopadu není,“ přiblížil průběh natáčení Chaun.
Scénář stěžejního dokumentu celého večera napsal Jaroslav Veis s Janou Struneckou, klíčovou svědkyní průvodu 17. listopadu. Jana se shodou okolností ocitla ve dnech před 17. listopadem blízko studenta Milana Růžičky. V té době ještě nikdo netušil, že ve skutečnosti je to důstojník Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák. Právě mýtus mrtvého studenta zahájil sametovou revoluci v té podobě, v jaké ji známe. Film dává prostor spekulacím okolo vlivu StB na tehdejší události, včetně konspirační teorie o spiknutí starých a nových elit, pátrá po stopách Drahomíry Dražské, která přinesla zprávu o mrtvém studentovi, a konfrontuje je s postoji dalších klíčových svědků. Průvodcem dokumentu bude sám režisér a zároveň aktér tehdejších událostí Igor Chaun.
Mrtvý student, který se nikdy nenarodil / v dokumentu vystupují:
Václav Bartuška, studentský vůdce
Marek Benda, bývalý student, aktivista
Pavel Lagner, student DAMU, který „vymyslel“ revoluci
Mirka Litomiská, byla v kontaktu s Drahomírou Dražskou
Lída Rakušanová, novinářka a reportérka Svobodné Evropy, která zprávu o mrtvém studentovi odvysílala
Jana Strunecká, bývalá opoziční aktivistka, šla v čele průvodu se Zifčákem
Jaroslav Šabata, disident
Petr Uhl, disident, zprávu o smrti studenta oznámil světové veřejnosti
Jitka Vodňanská, lékařka Drahomíry Dražské
Ludvík Zifčák, poručík StB, který zavedl průvod na Národní třídu a pak předstíral mrtvého studenta