Skandalista Bertolucci vstupuje do zralého věku (možná)

Řím/Praha – Režisér snímků Konformista, Poslední tango v Paříži, Poslední císař a dalších filmů, které se vepsaly do historie světové kinematografie, Bernardo Bertolucci se dožívá sedmdesátky (ovšem některé zdroje uvádějí jako rok narození 1941). Režisér ve své osobě spojuje úspěch i odsouzení. Jeho filmy získaly nejvyšší ocenění i nekompromisní odsudek. Poslední císař sklidil devět Oscarů, zatímco Poslední tango v Paříži rozpoutalo jeden z největších skandálů v dějinách kinematografie, Bertolucci byl za něj v rodné Itálii odsouzen k podmíněnému trestu vězení a ztrátě občanských práv na pět let.

Bernardo Bertolucci se narodil 16. března 1940 severoitalské Parmě. O své práci řekl, že se vždy snaží objevovat různé světy. Jako mladík získal několik literárních cen a zapsal se na studia moderní literatury na univerzitě v Římě, která ale nedokončil. U filmu začínal v roce 1961 jako asistent italského režiséra Piera Paola Pasoliniho při natáčení dramatu Accattone.

Bertolucciho celovečerním debutem byl v roce 1962 snímek podle Pasoliniho scénáře Smrt kmotřička. Již ve druhém filmu Prima della rivoluzione (Před revolucí) se odrazilo politické téma na příběhu levicově smýšlejícího mladíka bouřícího se proti konvencím konzumní společnosti. S fašistickou minulostí se Bertolucci svérázně vypořádal například ve filmu Konformista (1970), který natočil podle stejnojmenného románu Alberta Moravii. Za scénář k tomuto portrétu muže, jenž se zaprodal fašistickému režimu (v podání Jeana-Louise Trintignanta), byl Bertolucci nominován na Oscara.

Dvě nominace na Oscara, v kategorii nejlepší režisér a herec v hlavní roli (pro Marlona Branda) si vysloužilo i drama Poslední tango v Paříži. Příběh staršího Američana, který hledá útěchu v anonymním živočišném sexu s mladou Francouzkou, byl některými označen za perverzní pornografii, podle jiných změnil uměleckou kinematografii. V roce 1976 byl Bertolucci kvůli němu odsouzen a krátce poté odešel z Itálie, kam se vrátil zhruba po deseti letech.

Výjimečným dílem, ne jen délkou, je Bertolucciho pětihodinová epopej Dvacáté století (1976), která na osudech dvou kamarádů z dětství (Gérard Depardieu a Robert De Niro), stojících na opačných koncích nejprve jen sociálních a posléze i ideologických, vykresluje Itálii první poloviny 20. století.

Vesměs pozitivní mezinárodní ohlas mu vynesly jeho velkofilmy Poslední císař - sága o posledním čínském císaři z roku 1987 a epos o střetu dvou rozdílných světů - tibetského buddhismu a moderní americké kultury Malý Buddha z roku 1993. Na svém kontě má ale Bertolucci například i romantický příběh Svůdná krása.

Bertolucci, jehož celoživotní tvorbu ocenili v roce 2007 na festivalu v Benátkách Zlatým lvem, je podruhé ženatý. Jeho první ženou byla o sedm let starší herečka Adriana Astiová. Podruhé se oženil v roce 1990 s režisérkou a scénáristkou Clare Peploeovou, která pochází z Tanzanie.

Bernardo Bertolucci a Pier Paolo Pasolini
Bernardo Bertolucci a Pier Paolo Pasolini