Radok i Thálie mají stejný činoherní vkus

Praha - Posedmnácté ocenila Herecká asociace mimořádné jevištní výkony těch, kteří před publikum předstupují na velkých scénách i na zábradlí, na okraji, na provázku, ve dvoře nebo na tahu. Skleněné plastiky múzy Thálie byly uděleny v kategoriích hudebně-dramatický žánr, tanečně-dramatický žánr, opera a činohra. Na rozdíl od nedávno udělovaných divadelních Cen Alfréda Radoka putovaly Thálie i do oblastních divadel. Činoherní ocenění patřilo ale hercům pražských scén – Martinu Pechlátovi a Kateřině Burianové, kteří za své výkony obdrželi i Radoka 2009. Záznam předávání Cen Thálie 2009 je možné zhlédnout v archivu iVysílání.

„Je to úžasná žeň, říkala jsem si, že je to na jednoho člověka snad až moc,“ těší se z obou významných divadelních ocenění Kateřina Burianová. Činoherní Thálii, stejně jako Radoka, získala za roli nemocné, panovačné i nešťastné matky v inscenaci Srpen v zemi indiánů, kterou uvádí Národní divadlo. „Vystřídá škálu výrazových prostředků, od první chvíle ovládne celý prostor a její výkon je tak sugestivní, že jde dokonce nad Lettsův text,“ zdůvodnila své rozhodnutí odborná porota.

Mezi herci zaujal porotce nejvíce „vysoce působivý výkon“ Martina Pechláta, který ztvárnil Josepha Goebbelse na jevišti Divadla Komedie v představení Geobbels/Baarová. „Ta role je asi teď zajímavá tím, že jsem za ni dostal dvě ceny, ale jinak je to pro mě role jako každá jiná,“ přiznal Pechlát. Hra Vojcek, která byla divadelními kritiky oceněna Radokem jako inscenace roku 2009, si žádnou Thálii neodnesla. Zůstalo jen u nominace pro představitele titulní role Pavla Baťka.

Nečinoherní ocenění si z Národního divadla odnesli umělci z mimopražských scén. Za operní Thálii (role Cio-Cio-San v Pucciniho Madama Butterfly) poděkovala kouzelnou češtinou Maďarka Csilla Boross, sólistka Národního divadla v Brně. Z operních pěvců nejvíce porotu přesvědčil rolí Marbuela v Dvořákově opeře Čert a Káča Pavel Vančura z Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

Do libereckého divadla směřovalo také jedno z ocenění za „intelektuální prostituci ve službách umění“, jak moderátor večera Aleš Procházka označil kategorii opereta, muzikál a jiný hudebně-dramatický žánr. Patří Markétě Tallerové, která zaujala v muzikálu Dnes večer: Lola Blau a která každému ze svých jevištních kolegů - Mileně Šajdkové a Martinu Veselému - přislíbila po jednom uchu z Šípkovy plastiky.

Dvakrát se po dnešním večeru mohou radovat i v Brně, kromě Národního i v Městském divadle – díky představiteli Jeana Valjeana v muzikálu Bídníci Petru Gazdíkovi. Divácky známější tváře dvou obnovených muzikálů - Bára Basiková za Johanku z Arku a Daniel Hůlka za Draculu - ze „semifinále“ Thálie nepostoupily.

„Silně oslovit publikum“ se podle názoru poroty podařilo oběma laureátům Ceny Thálie 2009 v kategorii balet, pantomima a jiný tanečně-dramatický žánr: Zdeňku Mládkovi v sólové roli v představení So In Love/Carmen, které je možné vidět na jevišti Jihočeského divadla České Budějovice, a Ivoně Jeličové v roli Maryši ve stejnojmenném představení plzeňského divadla J. K. Tyla. „Velmi si té ceny vážím, protože Maryša je herecky náročná role a já jsem především tanečnice,“ uvedla Jeličová.

Uděleny byly i Thálie za celoživotní mistrovství v činohře (Josef Karlík in memoriam), opery (Vladimír Krejčík) a pantomimy (Boris Hybner). Zvláštní cenu kolégia si odnesl Ivan Vyskočil, spoluzakladatel Divalda Na zábradlí a tvůrce české podoby absurdního divadla. Cena pro činoherce do 33 let patří Lucii Štěpánkové z pražského Divadla na Vinohradech.

Řekli na Cenách Thálie 2009

2Boris HYBNER (celoživotní mistrovství – pantomima): Děkuji Herecké asociaci za velký den v mém životě. Byl bych strašně rád, kdyby počet krásných muzikálových scén doplnilo jedno malé poetické divadlo pantomimy, kde by mohli vystupovat naši žáci, a tak by se navázalo na přerušenou tradici, kdy Divadlo Na zábradlí dokazovalo po třicet let, že magické umění pantomimy sluší magickému městu Praze.

2Vladimír KREJČÍK (celoživotní mistrovství – opera): Je to hezký pocit stát opět v Národním divadle. Tady byly moje učňovské roky, pak jsem šel jako tovaryš do Liberce a pak na více než 40 let do Brna. Poté přišel kolotoč dalších scén po republice i v zahraničí, který se zásahem shůry zastavil. Ale pak přišla Herecká asociace a řekla: Hochu, co kdyby ses zase podíval do Národního divadla. A tak jsem tu znova a i naposled. Kruh se uzavírá.

2Ivan VYSKOČIL (Zvláštní cena kolégia): Nejdříve jsem byl překvapen, ale když jsem se dozvěděl, že je to zvláštní cena, řekl jsem si, že je to asi v pořádku, protože všechno, co jsem dělal, bylo poněkud zvláštní. Ono mnohdy ani to, co jsem zkoušel nevyšlapanou cestou, zprvu jako umění nevypadalo. A ono to možná ani umění nebylo, daleko spíše učení se a studium.