V Činoherním klubu straší

Praha – Činoherní klub uvádí jako další premiéru sezony hru rakouského dramatika Felixe Mitterera v nastudování režiséra Martina Čičváka. Do příběhu o lásce a nenávisti až za hrob vložil prý Mitterer i své vlastní vzpomínky. Inscenace Moje strašidlo je dramatem pro dva herce – v Činoherním klubu se představí Blanka Bohdanová a Stanislav Zindulka. V premiéře bude hra uvedena dnes večer, nejbližší reprízy se diváci dočkají 7. května.

V Mittererově hře se doslova naplní rčení „ani smrt nás nerozdělí“. Po tragické smrti svého muže Zacha se Róza nemůže zbavit jeho přízraku, který se za ní neustále vrací a doprovází ji na každém kroku. „Když jsem hru dostal, byl jsem zděšený ze vší té hrůzy najednou,“ tvrdí Stanislav Zindulka, „ale pak mi došlo, že něco takového zažíváme denně, jen si to neuvědomujeme.“

Výčitky a vzájemné bezohlednosti nastřádané za celý život pronásledují oba partnery. Přízraků se ale člověk nezbaví, když si před nimi jen zakrývá oči, upozorňuje hra. „Najdou nápravu, když si vzájemně odpustí, ale svět bude drsnět do té doby, dokud se nenaučí určité toleranci,“ prozradila Blanka Bohdanová, která ztvárnila Rózu.

Felix Mitterer (* 1948) začal psát už ve škole, literatura pro něho byla útěkem před těžkým dětstvím v rodině, která ho adoptovala. Debutoval ale poměrně pozdě, v roce 1977, ale zato trojnásobně – knihou pro děti Superslípka Hanka, televizní hrou Střelba a divadelní hrou Idioti ven!, která mu rázem získala pozornost. Po určitou dobu se věnoval psaní i herectví, nakonec se ale rozhodl být jen spisovatelem a dramatikem. Velkým úspěchem bylo filmové zpracování jeho hry Prušácká sága, v níž humorným až sarkastickým nadhledem popisuje vztah mezi Rakušany a Němci. Jako dramatik navazuje na rakouské lidové divadlo a vytváří jeho moderní, originální formu. Napsal desítky divadelních a rozhlasových her, kromě už zmíněných například V jámě lvové, inspirovanou životem rakouského herce Lea Reusse. V současné době žije se svou rodinou v Irsku.

Moje strašidlo
Moje strašidlo