Zítřek, který nenastal: Na planetě Eden poroučíme větru, dešti

Brno – Představy o neuvěřitelném světě zítřka se dnes víceméně omezují na dokonalejší spotřební elektroniku nebo pokroky v medicíně. Výstava Planeta Eden se ale vrací do doby, kdy byla lidem slibována komplexní změna světa a kdy se pokusům o předvídání radikálně jiných a lepších zítřků věnovaly zástupy umělců, vědců a kulturních pracovníků. Expozice v brněnském Domě umění představuje proměny a varianty líčení budoucnosti v socialistickém Československu 1948–1978.

„Téma výstavy velmi souvisí s dnešní dobou, která o budoucnosti příliš neuvažuje, náš horizont uvažování do budoucna je velmi omezený. Jsme schopni přemýšlet o tom, jaké to bude, když budeme, nebo nebudeme platit třicet korun u doktora, ale uvažování, co s námi bude za padesát let, k jakým perspektivám a úběžníkům bychom měli směřovat, dnešní společnosti chybí,“ domnívá se jeden z kurátorů výstavy, teoretik výtvarného umění Tomáš Pospiszyl.

Výstava - pojmenovaná podle knihy polského autora sci-fi Stanisława Lema - představí vize budoucnosti v umění a populární kultuře poválečného Československa. Prezentuje populární umění, ilustrace, karikatury, ale i tzv. vysoké umění, avantgardu a díla současných umělců, kteří reagují na nostalgii nebo témata vědeckofantastického žánru 50. až 70. let. „Jsou tu i věci, které se v galeriích běžně nevystavují, například velká prezentace dobových hraček,“ doplnil Pospiszyl.

video

Reportáž Ley Surovcové a rozhovor s Tomášem Pospiszylem

Za konkrétní časové mezníky si organizátoři výstavy zvolili komunistický převrat v roce 1948 a let prvního československého kosmonauta do vesmíru o třicet let později. „Remkův start na jednu stranu ukázal, že lety do vesmíru nejsou jen snem, ale i realitou, na druhou stranu ovšem pokřivenou, když ji porovnáme se všemi těmi sny o létání na Mars a na Venuši,“ upozornil druhý z kurátorů Ivan Adamovič (mimo jiné autor nedávno vydané antologie českých sci-fi povídek).

Upozorňuje tak na to, že kromě vizí budoucnosti ukáže výstava i dobový kontext, který je formoval. Patřila k němu víra v komunistickou utopii a neomezený vědecko-technický rozvoj. V 50. letech a první polovině 60. let prezentovala populárně-kosmonautická ilustrace kompaktní komunisticko-utopickou ideologii lepšího, technologicky vyspělého zítřka. Od šedesátých let však do ní stále nepřehlédnutelněji začal pronikat pesimismus a obavy z možné celosvětové apokalypsy. Přes různá omezení v této době vzkvétal vědeckofantastický žánr.

Je třeba:

0

  • prodloužit lidský život průměrně na 150–200 let;
  • dát do služeb člověka všechny přírodní síly, energii Slunce, větru, podzemní teplo;
  • atomové energie;
  • předpovídat a úspěšně zneškodňovat přírodní pohromy;
  • vyrábět v továrnách všechny látky známé na Zemi, a to i ty nejsložitější: bílkoviny, jakož i takové, které se v přírodě nevyskytují;
  • vypěstovat nové druhy zvířat a rostlin;
  • zmenšit plochy neúrodných krajů, přizpůsobit k životu a obdělat bažiny, hory, pouště, tajgy, tundry a snad jednou i mořské dno;
  • naučit se řídit počasí, regulovat vítr a teplotu, jako dnes regulujeme řeky, přemisťovat oblaka a podle potřeby rozdělovat déšť i jasné počasí.

Myslíte, že je to těžké? Jistě, je to neobyčejně těžké, ale je to nezbytné. Sovětští lidé chtějí dlouho žít, chtějí žít v hojnosti a bezpečí, chtějí být neomezenými pány své země, nezávislí na rozmarech přírody. To znamená, že to vše musí být a také bude vykonáno.

/Z dopisu akademika V. A. Obručeva sovětskému časopisu Znanije-sila, 1954. Text přetištěn jako úvodní slovo románu Vladimíra Babuly Signály z vesmíru, 1955./

„Nás zajímalo na tom tématu právě ono napětí. Všichni si přejeme, abychom opravdu doputovali do lepší budoucnosti, a zároveň máme historickou zkušenost, která nám říká, že je to cesta do pekla a že ilustrace zářných zítřků jsou ony dobré úmysly, které nás vedou tam, kam bychom dojít nechtěli,“ dodává k výstavě Adamovič.

Výstava Planeta Eden (5. 5. – 25. 7. 2010) je rozdělena do sedmi částí:


Film. Kolekce plakátů k vědeckofantastickým snímkům ukazuje, že i těmto žánrům se věnovaly špičky domácího grafického designu. Plakátové plochy se v období totality staly jedním z nejsvobodnějších platforem výtvarného vyjadřování. Sbírku doplňují ukázky kostýmů Teodora Pištěka pro film Zítra vstanu a opařím se čajem a seriál Návštěvníci.

Svět zítřka. Reprodukce představ o podobě příštích tisíciletí. V módě byly především vize racionálního města-stroje kombinovaného s ideály města zahradního. Za naprostou samozřejmost se považovalo přizpůsobení všech přírodních živlů potřebám člověka.

Technika vítězí. Lety do vesmíru byly zřejmě nejvýraznějším tématem při zobrazování technických možností budoucího člověka. Zároveň pro tehdejší mládež nahrazovaly svět Divokého západu či exotických krajin z málo dostupné klasické dobrodružné literatury. Sekce obsahuje originály vědeckofantastických ilustrací Zdeňka Buriana a Teodora Rotrekla.

Sluneční město. Zvláštní úsilí bylo vynakládáno na podchycení imaginace nejmladších vrstev společnosti. Výrobci hraček z Československa a okolních socialistických zemí se snažili nezůstat pozadu za vývojem techniky a přinášeli na trh pestrou škálu lunochodů, lunárních vozidel, kosmických lodí a paprskometů. Fiktivní výpravy do kosmu plnily stránky dětských časopisů a základní rozdělení světa na kapitalismus a komunismus pochytila dětská generace nevědomky z četby populárních knih o Neználkovi.

Mezi Radarem a Labyrintem. Nevelká část českých výtvarných umělců (Teodor Rotrekl, Dobroslav Foll, Vladimír Kovářík a další) cítila rozvoj techniky jako výzvu k tematizaci vlastní volné i ilustrační tvorby. Zároveň se objevovaly snahy jít proti přehnaně uniformnímu pohledu na budoucnost a konkrétnost literárních vizí vyvažovat abstrakci, příkladem toho je zejména antologie Adolfa Hoffmeistera Labyrint z roku 1962. Témata budoucnosti, ovšem v kritické podobě, se objevily i v díle Pavla Brázdy a Věry Novákové. Julius Koller byl fascinován reflexí kosmických námětů v populární kultuře.

Retrofuturismus. Výběr z díla současných umělců ukazuje, jak výrazný vliv na ně měly knihy o Neználkovi či první úspěchy sovětské kosmonautiky a jejich mediální mytizace.


Projekt Planeta Eden doplňuje stejnojmenná kniha a také doprovodný program, například jednodenní konference na téma Budoucnost, která nenastala nebo minifestival sci-fi filmů. Více informací na stránkách Domu umění.

Plakát k výstavě Planeta Eden
Plakát k výstavě Planeta Eden
Více fotek
  • Plakát k výstavě Planeta Eden zdroj: Dům umění města Brna http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1623/162265.jpg
  • Obraz Jana Kotíka zdroj: Dům umění města Brna http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1623/162259.jpg
  • Časopis Ohníček zdroj: Dům umění města Brna http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1623/162253.jpg
  • Časopis Dikobraz zdroj: Dům umění města Brna http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1623/162255.jpg