Odešel jediný portugalský nositel Nobelovy ceny za literaturu José Saramago

Madrid - Ve věku 87 let zemřel dnes na španělském ostrově Lanzarote portugalský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu José Saramago. Oznámila to portugalská média. Podle španělských sdělovacích prostředků skonal na rakovinu. Tento provokativní a rozporuplný spisovatel, jemuž nechyběl vypravěčský talent, cit pro detail a smysl pro humor, nebyl ve své zemi dlouho oblíben kvůli tvrdé kritice poměrů. Změna nastala až v roce 1998, kdy z něj Nobelova cena udělala přes noc módního autora.

Mnozí ale udělení ceny Saramagovi zpochybňovali zejména kvůli jeho neoblomnému komunistickému přesvědčení. S kritikou přišel i Vatikán, jemuž ale Saramago vzkázal, ať si založí cenu pro spisovatele „dokonalé v politických a morálních aspektech“.

Jeho díla jsou plná paradoxů a překvapení a pro jeho styl vyznačující se hořkou ironií, sarkasmem a zvláštním magičnem vymysleli publicisté dokonce název saramagismus. Proslul také jako kritik zakořeněného tradicionalismu, konzervativního myšlení i katolické církve. Nicméně alternativu viděl až do své smrti v marxistické ideologii.

Servítky si Saramago nebral ani v komentování politického vývoje. Například před šesti lety na veřejné slavnosti v Mexiku nazval válku v Iráku „stupidní a obscénní“ záležitostí a prohlásil, že „ji řídil imbecil jménem Bush“. Svůj názor na konflikt na Blízkém východě vyjádřil tím, když přirovnal Izraelci obklíčená palestinská území k nacistickým koncentračním táborům. Rozruch vzbudila i jeho účast na oslavách 40. výročí kubánské revoluce, při nichž se objevil spolu s kolumbijským spisovatelem Gabrielem Garcíou Márquezem po boku Fidela Castra.

První román Hříšná země vydal v roce 1947, až v roce 1977 vydal svůj druhý román Příručka malířství a krasopisu. Mezitím se projevil i jako básník - sbírky Možné básně (1966) a Pravděpodobně radost (1970). Po sáze o rodině bezzemků Z půdy vzešlý (1980) vydal roku 1982 román Baltasar a Blimunda (v originále Pověst o klášteře), jenž mu vynesl mezinárodní uznání. Tento milostný příběh válečného veterána a tajemné vizionářky z 18. století byl také první jeho knihou, jež vyšla v češtině, a to až v roce 2003.

Mezi další Saramagova významná díla patří román Rok, kdy zemřel Ricardo Reis (1984), Kamenný vor (1986), v němž se Portugalsko odtrhne od Evropy a míří k Americe, Historie obléhání Lisabonu (1989) a skandální román Evangelium podle Ježíše Krista (1991), v němž polemizuje o praktikách a dogmatech katolické církve a který Vatikán tvrdě odsoudil. Bouři nevole jím vyvolal i ve své domovině, odkud se poté odstěhoval na Kanárské ostrovy.

José Saramago se narodil 16. listopadu 1922

v provincii Ribatejo do rodiny chudého zemědělce Josého de Sousy, který si zvolil přezdívku Saramago (v překladu ředkev). Pro nedostatek financí musel předčasně opustit gymnázium a později se vyučil kovodělníkem. Brzy ale začal pracovat v nakladatelstvích a poté v novinách, včetně jednoho z hlavních portugalských deníků Diário de Notícias. V roce 1975 byl nucen se z politických důvodů tohoto místa vzdát a od té doby se živil literaturou.

José Saramago měl dceru Violante z prvního manželství, podruhé se oženil v roce 1988 se španělskou novinářkou Pilar del Río z vlivné španělské nakladatelské rodiny.

José Saramago přebírá Nobelovu cenu z rukou švédského krále Carla XVI. Gustafa v roce 1998
José Saramago přebírá Nobelovu cenu z rukou švédského krále Carla XVI. Gustafa v roce 1998