Není hračka jako česká hračka

Praha – Dřevěné hračky se na českém území začaly vyrábět v 19. století, ve dvacátém pak hračkářský průmysl zažíval rozkvět. V posledních letech ale upadá, české „hračkáře“ válcuje dovoz levných výrobků z Asie. Výstava s názvem Česká hračka, která byla prvního července otevřena ve Valdštejnské zahradě, v sídle Senátu, přibližuje, s čím si hrály naše prababičky a s čím si děti mohou hrát dnes.

„Mají daleko větší výtvarnou kvalitu a propracovanost, protože vykazují kvalitu uměleckého díla,“ říká o několik desetiletí starých dřevěných hračkách kurátorka výstavy Marie Míčová. Její slova dokládají figurky dětských nectností od malířky a grafičky Minky Podhajské, zvířátka od Zdeňka Podhůrského, autora loutek Trnkova filmu Broučci, či figurky šaška, kominíka nebo motocyklisty od výtvarníka Víta Gruse.

Žáci právě Gruse nebo Viktora Fixla a Václava Kubáta rozvíjeli výtvarnou řeč hraček i ve druhé polovině 20. století. Někteří se dokázali vypořádat i s využitím nových materiálů, především plastu, jako například Libuše Niklová v tvorbě hraček pro národní podnik Fatra. Její nafukovací a plastové hračky se staly v 60. letech známé i ve světě.

K hračkám coby uměleckým dílům se někteří snaží vrátit. V Kamenici nad Lipou vznikají repliky figurek, které se tam vyráběly před 70 lety, zvířátka na kolečkách by se měla dostat na český trh ještě letos. Do boje se pustila i organizace Sdružení pro hračku a hru, která každoročně vyhlašuje soutěž o titul Správná hračka. Výrobky, které se tímto označením mohou pyšnit, jsou k vidění i na výstavě ve Valdštejnské zahradě.

Prohlédnout si je spolu s ostatními exponáty, které zapůjčilo Uměleckoprůmyslové muzeum a Muzeum v Kamenici nad Lipnou, mohou lidé do 15. srpna.

Hračky vytvořené Libuší Niklovou
Zdroj: ČT
Autor: ČT