Svět literatury ztratil Ludvíka Kunderu

• ČT24

17. 8. 201017. 8. 2010, 16:23|Zdroj: ČT24

Ludvík Kundera

Zdroj: ČT24

Praha – Významný český básník, dramatik, prozaik, překladatel, editor, literární historik, člen 'Sdružení Q' Ludvík Kundera zemřel dnes ve věku 90 let. Byl spjatý s avantgardními směry, především surrealismem. Patřil do skupiny Ra, skupiny mladších surrealistů. V letech 1968–70 byl dramaturgem Mahenovy činohry v Brně, odkud byl normalizací vypuzen a žil bez stálého zaměstnání, avšak při pokračující literární činnosti, v Kunštátu. Bylo mu zakázáno publikovat, přesto se literatuře věnoval i nadále (mimo jiné pod pseudonymem překládal německou poezii). Jako historik se zaměřoval zejména na Františka Halase, Hanse Arpa a Bertolta Brechta. Ve svých rozhlasových hrách usiloval o antiiluzivní divadlo. Jeho známějším bratrancem je Milan Kundera.

Ludvík Kundera se narodil 22. března 1920 v Brně. Po maturitě na gymnáziu (1938) se zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale přešel do Brna. Tam ho zastihlo uzavření vysokých škol, a studium proto dokončil až v roce 1946. Za války byl totálně nasazen v Německu ve Špandavě.

O svých literárních začátcích hovořil v roce 2006 pro portál bibliofil.cz: „Byli jsme gymnazisti v Litoměřicích, po celý rok tam probíhaly oslavy, viděl jsem na jevišti Josefa Horu čtoucího celou sbírku Máchovské variace. Ale byly tam i sjezdy Klubu čs. turistů, baráčníků a hasičů, prvního máje na náměstí hřímal hřívnatý senátor Soukup: Karle Hynku, ty nádherný náš hochu! To vše mě štvalo, i napsal jsem do třídního časopisu pamflet Dosti Máchy! házeje to v postpubertální naivitě na vrub Máchovi - mezitím jsem ovšem přečetl všechno, co z Máchy vyšlo, i kus deníku. V poslední chvíli jsem ale to své dílko rozhněvaného jinocha spálil. Věčná škoda! Citáty by nás dnes upřímně rozesmály.“

Brzo pak vyšel máchovský sborník českých surrealistů Ani Labuť ani Lůna s příspěvky Vítězslava Nezvala, Jana Mukařovského, Karla Teigeho, Záviše Kalandry, E. F. Buriana, Laca Novočeského. „Sehnal jsem dokonce necenzurovaný výtisk - a rázem ze mě byl kovaný surrealista. S Janem Zuskou, z něhož se pak vyklubal výtečný jazzový pianista, jsme však byli sami. K osobnostem bylo daleko a chyběla i odvaha. Nakazili jsme jen celou třídu, sextu, přestávkovým recitováním básně Benjamina Péreta Půjdu, chceš-li,“ vypráví spisovatel o svém vztahu k surrealismu. 

Překladatelské začátky

Kunderova matka byla Rakušanka, ale v rodině se spíše mluvilo česky. Přesto knihovna obsahovala mnoho německých knih. „Třetina rodinné knihovny byla německá, narazil jsem v ní, hádám, že jako patnáctiletý, na Buch der Lieder, to jest na Heina. Na posezení jsem přeložil několik vysoce melodických čtyřverší. Bylo to špatné, neuměl jsem řemeslo, zachovaly se jen dva tři rýmy. Poměrně záhy jsem ale sáhl po složitější předloze, po Písni o lásce smrti korneta Kryštofa Rilka, u nás mnohokrát překládané. Rainer Maria Rilke byl pro mě už pojem, ale hlavně jsem zaplesal nad neobvyklou formou. Je to totiž velmi pozakrytá rýmovaná próza!“

Ludvík Kundera o překladatelském řemesle:

Jsou dva druhy překladatelů. Jedni překládají jediného autora, toho „svého“, nebo autory jednoho směru, jedné skupiny. Druzí - a k nim patřím já - volí autory různých národů, poetik i generací. Záběr je širší. Práce takových překladatelů je podobná práci herce. Dobrý herec nemůže vystačit s jednou polohou. Musí zahrát divouse i flegmatika, krasavce i zlosyna. Promiňte, že to zúžím - vyznávaje, že dávám jednoznačně přednost básníkům bohaté imaginace, fantastům, experimentátorům a snílkům. Ať už jsou to melancholici či groteskní humoristé, pesimisté nebo optimisté, lidé barokní anebo prokletí romantici.

Ludvík Kundera pracoval i přes překážky a zákazy, kterých se mu bohatě dostalo za komunistického režimu. Po roce 1989 se mohl věnovat i pedagogické činnosti, kterou ukončil v roce 2003. „Že se mi toho do života vešlo jaksi moc? Někteří myslí, že méně by bylo více. Já ne. Stihl jsem toho trochu víc i proto, že v padesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech jsem míval občas publikační půst. Ale pořád jsem psal, inicioval, později i výtvarničil atd. A tak dál. A tak se toho papíru pod třemi kunštátskými střechami shromáždilo poněkud mnoho.“

Ocenění pro Ludvíka Kunderu

V roce 2002 převzal na lipském mezinárodním knižním veletrhu 'Cenu za celoživotní dílo' oceňující přínos ke zprostředkovávání české a německé literatury. V den státního svátku 28. října 2007 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Nadace Charty 77 ho v roce 2009 vybrala za laureáta Ceny Jaroslava Seiferta, a to za „celoživotní literární dílo, vydávané ve Spisech L. K.“.

Dramatik a spisovatel Milan Uhde:

„Pro mě byl Ludvík Kundera Evropan, který se nikdy neomezoval na české vzory. Vždycky byl plný pohledů a zahlížení do zahraniční oblasti a právě tím nám v 50. a 60. omezovaných letech velice prospěšně imponoval.“