Marko Čermák: Rychlé šípy mohou být vzorem, záleží na rodičích

Praha - Rychlé šípy se vrací. V pražské Galerii Jedné věci je od začátku září najdete hned v několika podobách. Jak se „šípáci“ proměňovali během padesáti let od úmrtí svého komiksového otce Jana Fischera? Jak se pracovalo s Jaroslavem Foglarem? A obstojí Foglarovi „hodní hoši“ v konkurenci Spidermana a Batmana, nebo jsou už jen nostalgickou vzpomínkou na staré časy? Na tyto otázky se pokusil odpovědět druhý kreslíř Rychlých šípů Marko Čermák, který byl hostem středečního pořadu Před půlnocí.

Kvůli Dušínovi začal malovat štětečkem

Jaroslav Foglar původně po smrti Jana Fischera v seriálu pokračovat nechtěl, rozhodl se až v roce 1968 a uspořádal konkurz poměrně narychlo. Čermák, kterému o soutěži řekl nějaký známý, si přes noc nacvičil obličejíčky Rychlých šípů tak, aby co nejvíce připomínaly původní tvorbu. Díky tomu se musel pokusit napodobit Fischerův rukopis a oproti zvyku malovat štětečkem. Snaha se vyplatila a Foglara Čermákovo dílo zaujalo. Ani neví, kolik bylo ostatních účastníků a s kým vším se poměřoval.

Před půlnocí (zdroj: ČT24)

Hektická doba a dvanáct seriálů měsíčně

Marku Čermákovi se tak jako druhému dlouhodobému autoru dostalo té cti vdechnout oblíbeným postavám tváře a barvy. Doba uvolněných let napomáhala i legendě Rychlých šípů, a tak se celá spolupráce nesla ve velice hektickém duchu. Dvanáct seriálů měsíčně bylo neuvěřitelné tempo a kreslíř vzpomíná, že to bylo možné vydržet tak maximálně rok. To, že všechno náhle tak rychle s normalizací skončilo, bylo z určitého úhlu pohledu i vysvobození, protože by autorovi zřejmě v tom hektičnu časem došla inspirace.

Marko Čermák, ilustrátor a hudebník

- narozen 14.2.1940 v Praze

- ilustrátor dobrodrodružných knih, zejména Foglarovek

- kreslíř komiksů (Rychlé šípy, Záhada hlavolamu, Chata v Jezerní kotlině, …)

- dlouholetý člen kapely Greenhorns, nyní ve vlastní skupině Paběrky Marko Čermáka

- průkopník hry na pětistrunné banjo

Vztah s Jaroslavem Foglarem byl čistě pracovní. Jestřáb (Foglarova skautská přezdívka) vždy pečlivě rozpracoval a popsal jednotlivá okénka a zbytek nechal na kreslíři. Čermák odmala Rychlé šípy četl, takže věděl co a jak. Ač musel při tvorbě respektovat Fischerův copyright, přece jen trochu svého stylu do komiksů vnesl. Jak kreslíř podotýká, první autor měl zhruba deset let souvislé tvorby na to, aby svůj „rychlošípácký“ styl vypiloval. On už tolik času nedostal.

Nejraději zpodobňoval zákeřné členy Bratrstva kočičí pracky, protože jako správné záporné postavy jim bylo co do obličejů namalovat. Vzorné tváře mladých hochů příliš možností k tvorbě nenabízely. A stejně působily na tehdejší mládež jako správné vzory, jako nositelé morálky. Tak jako i sám Foglar.

Rychlé šípy jako dnešní vzor? Záleží na rodičích…

A ideály tehdejší časů ztělesněné v podobě komiksu stále mohou oslovit dnešní mládež, uvažuje Čermák. Záleží však na rodičích, nakolik budou schopni vhodně svým dětem tento materiál nabídnout a zprostředkovat. Kreslíř si nad dnešní dobou trochu zoufá, protože není příliš ztotožněna s romantickým způsobem života a souzněna s přírodou. Současná uspěchanost a komerce, symbolizovaná plechovými nákupními centry ho děsí. Sám nejraději vyrazí na výlet do lesa, na vodu či na hory.

Asketa Foglar už potřetí komiks neobnovil

Podle Čermáka byl Jaroslav Foglar trochu v zajetí svého oddílu, ale do spekulací ohledně jeho silného vztahu s maminkou, záliby v chlapcích či absence ženských postav v románech se pouštět nechce. K tomuto účelu doporučuje olomouckou monografii Fenomén Foglar, kde jsou všechny vlastnosti našeho nejúspěšnějšího spisovatele pro mládež rozebrány. „Byl to velký asketa,“ dodává stručně.

Po revoluci koupila práva na Foglarova díla Olympia a všechny knihy znovu vydala. Čermák, jako dvorní ilustrátor, se tak opět mohl vrátit do světa svého oblíbeného autora. Proč však nedošlo i k obnovení kresleného seriálu, neví. Možná na to nezbýval v uchvátaném přelomovém období čas, možná Foglarovi opravdu už docházely síly a nápady.

Marko Čermák se nyní ve svých sedmdesáti letech věnuje své kapele a užívá cestování po milované přírodě. I proto sám sebe nazývá posledním romantickým mastodontem.

Vydáno pod