Godardův Socialismus: volnost, rovnost, bratrství?

Praha - Místo Socialismus by se můj nejnovější film mohl stejně dobře jmenovat Kapitalismus, nechal se slyšet enfant terrible světové kinematografie Jean-Luc Godard, který svůj zatím poslední snímek představil v květnu na festivalu v Cannes. V předpremiéře mohli opus o nenaplněných ideálech západní společnosti plný kritické sebereflexe, nečekaných spojení, umělecké kreativity a vtipu vidět již návštěvníci jihlavského festivalu dokumentů. Do českých kin snímek vstoupil 4. listopadu, společně s dokumentem Dva ve vlně, představující dvě výrazné osobnosti francouzského filmu – Jeana-Luca Godarda a Françoise Truffauta.

Tvůrci filmů jako Jules a Jim, Nikdo mě nemá rád nebo U konce s dechem byli nerozluční přátelé. Psali o filmu radikálně a bez předsudků. Dali vzniknout filmovému hnutí, které natrvalo změnilo klima světového filmu. Objevili pro film Jeana-Paula Belmonda a Jean-Pierre Léauda. Dokázali dokonce zrušit na jeden rok festival v Cannes a spolu se svými souputníky udali tón francouzské kinematografii druhé poloviny dvacátého století.

Dvěma hlavními milníky dokumentu Dva ve vlně (režie: Emmanuel Laurent) je existence filmového měsíčníku Cahiers du Cinéma nebo Cinémathèque Française, které umožnily představitelům francouzské nové vlny se intenzivně setkávat, diskutovat a tvořit. Dokument, sestavený z koláží záběrů z filmů, novinových článků i osobní korespondence, se věnuje především vzrušené atmosféře začátku šedesátých let a společné cestě obou režisérů ke slávě, až k jejich následnému dramatickému a nenávistnému rozchodu.

Godardova kariéra zdaleka neskončila v polovině 60. let spolu s novou vlnou. Na přelomu 60. a 70. let začal intenzivně zkoumat, jak dělat skutečně politickou kinematografii. Jeho nejnovější film Socialismus se, stejně jako dokument Dva ve vlně, dotýká mimo jiné tématu levice a umění a studentských bouří v 60. letech.

Sourozenci Florine a Lucien se rozhodnou strávit svůj narozeninový den přemýšlením o významu slov volnost – rovnost – bratrství. S dětskou upřímností položená otázka nedovoluje rodičům omezit se na otřepaná klišé, a tak rodiče a s nimi i tvůrci a diváci musejí bilancovat, odkud vzešly a kam dospěly tyto ideály. Během projížďky výletní lodí po Středozemním moři se otevře horizont s množstvím dalších otázek, příběhů, událostí, iluzí, mýtů a lží.

Koláž názorů náhodných pasažérů, mezi nimiž jsou válečný zločinec se svou vnučkou, významný francouzský filozof Alain Badiou, legendární americká zpěvačka Patti Smithová či moskevský pohlavár, se prolíná s různými obrazovými materiály, které diváky přemístí do Egypta, Palestiny, Oděsy, řecké Hellas, Neapole či Barcelony.