Lekce z tvůrčího vesmíru Roberta Wilsona

Praha – Americký divadelní režisér, scénograf a dramatik Robert Wilson se po osmi letech vrátil do Národního divadla, kde nastudoval hned dvě inscenace – s operním souborem Janáčkovu Káťu Kabanovou a činoherním souborem Čapkovu Věc Makropulos. Dnes večer tento originální tvůrce pozval, v rámci celovečerního programu Lecture / Performance / Demonstration na Nové scéně ND, diváky do působivého vesmíru své osobité estetitky.

Během dvouhodinové autorské zpovědi doprovázené projekcí měli návštěvníci Nové scény možnost detailně se seznámit s Wilsonovou režijní metodou a nahlédnou do tajů jeho tvůrčího procesu. "Poprvé se českým divákům naskýtá příležitost seznámit se s Wilsonovou metodou a uměleckým názorem i jinak než jen prostřednictvím jeho inscenací. Ve své lekci se Wilson představuje jako jevištní solitér, poutavým a často odlehčeným vyprávěním udrží pozornost publika celé dvě hodiny. Se svou masterclass Wilson nevystupuje často, pro Novou scénu Národního divadla je to mimořádná událost," uvedl k projektu dramaturg Nové scény Daniel Přibyl.

Wilson se v masterclass vrací ke svým stěžejním autorským projektům, jakými jsou například Deafman Glance, A Letter for Queen Victoria, Einstein on the Beach (vytvořeno ve spolupráci s Philipem Glassem), The CIVIL warS a The Black Rider, stejně jako k inovativním interpretacím klasických témat, např. Pucciniho Madame Butterfly, Wagnerovu Prstenu Nibelungově, Mozartově Kouzelné flétně, Ibsenovu Peeru Gyntovi či Kvartetu Heinera Müllera. 

Video Reportáž Petra Viziny
video

Reportáž Petra Viziny

„Byl to především průřez jeho ranou tvorbou, začínal svými nejranějšími inscenacemi i začátkem toho, jak se dostal k režírování v 60. letech. Na přelomu 60. a 70. let vznikly jeho stěžejní inscenace, které dnes publiku detailně popisoval,“ dodal k večeru Přibyl. "Wilson dává nahlédnout do toho, jak vzniká jeho rukopis, doslova estetický vesmír, který je nesmírně bohatý, což teď mimo jiné ukazuje v inscenaci, kterou připravuje pro Národní divadlo."

V pražském Národním divadle pracoval Wilson poprvé v roce 2002, kdy s operním souborem nastudoval Janáčkův Osud. V současné době ND uvádí v jeho nastudování operu Káťa Kabanová (nejbližší repríza: 13. 11.) a 18. listopadu bude mít ve Stavovském divadle premiéru Čapkova hra Věc Makropulos.


ROBERT WILSON (* 1944) jr., dramatik, terapeut, tvůrce originálních, výtvarně bohatých, neliterárních a surrealistických inscenací, které bývají označovány také jako „opery mlčení“. Wilson, vzděláním malíř a architekt, vycházel ze své dlouholeté terapeutické praxe s mentálně a tělesně postiženými dětmi: dospěl k unikátní estetické formě, která rušila konvenční vnímání času a pohybu a uváděla diváka do jiných, dosud nepoznaných sfér vědomí a jiného vidění světa.

"Probíhá v nás…

… řada pomalých procesů, které si plně neuvědomujeme. Chci, aby si herci uvědomili každý sebemenší pohyb těla a jeho vztah k prostoru, v němž se pohybují. Čím pomaleji se pohybují, tím více vidíme."

0

Wilsonovy inscenace často nerozvíjejí ani fabuli, ani postavy; jsou to řetězce kaleidoskopicky se měnících, pečlivě komponovaných obrazů, plných simultánních a vzájemně nesouvisejících lidských akcí a divadelních efektů, vytvářených bohatou scénografií, divadelní technikou, kostýmy, množstvím rekvizit, masek, loutek, živých zvířat a – zvláště v raných inscenacích – i velkým komparsem (někdy i více než sto lidí), složeným výlučně z amatérů. Režijní instrukce se často omezují jen na místo a druh činnosti – obvykle obyčejných a běžných – jako chůze, popíjení čaje, ukládání kamene… Pro mnohahodinové Wilsonovy inscenace je typický pohyb, zpomalený až do krajností.