Cunningham stráví Hodiny v Česku. S příchodem noci

Praha – Jeho knihy jsou plné nekonvenčních rodinných vzorců a zároveň lásky, naděje i zoufalství. Čtenáře si podmaňují vytříbeným stylem pracujícím s citem pro nálady a okamžiky. Americký spisovatel Michael Cunningham se přes noc proslavil románem Hodiny, podle něhož byl natočen stejnojmenný film. Do České republiky přijel na pozvání Nadačního fondu Festivalu spisovatelů Praha, jehož hostem byl v roce 2006, představit svůj nový román By Nightfall (S příchodem noci). Za místo setkání bylo určeno Americké centrum.

Cunningham zatím napsal šest románů, česky zatím vyšly tři z nich – Hodiny, Domov na konci světa a Vzorové dny. Všechny vydalo nakladatelství Odeon. By Nightfall vyšel v Americe v září, na český překlad si počká do příštího léta; recenzi na knihu, převzatou z The New York Times, je ale možné si přečíst na stránkách Festivalu spisovatelů, kde je také ukázka překladu.

Cunningham v Česku

Pražskou návštěvu zahájí Cunningham autorským čtením a moderovanou diskuzí v Americkém centru v Praze ve čtvrtek 4. listopadu v 18 hodin. 5. listopadu od 20:00 se představí v divadle Viola, kde přečte úryvek ze svého nového románu. Na sobotní odpoledne 6. listopadu je v prostorách galerie Louvre připravena neformální diskuze spojená s autogramiádou románu Hodiny.

K Hodinám Cunninghama inspiroval literární Jimi Hendrix

Asi nejvíce se Cunningham proslavil románem Hodiny (1998), za nějž získal literární Pulitzerovu cenu. Inspirací se mu stala tvorba vrcholné představitelky literárního modernismu Virginie Woolfové (v oscarovém snímku ji ztvárnila Nicole Kidmanová). Podobně jako její román Paní Dallowayová se Hodiny soustřeďují na jediný den v životě. Tématem je čas, blažený i nešťastný, který nezadržitelně prchá a přibližuje člověka konci.

Cunninghama v Hodinách uhranul způsob vidění a psaní Woolfové, vedeného „zevnitř postavy“. Woolfová byla pro něj i „rockovou hvězdou“, protože když ji v patnácti letech četl poprvé, napadlo ho, že „s jazykem dělá téměř totéž, co Jimi Hendrix s kytarou“.

Štěstí mě moc nezajímá….

Stejně jako druhé klíčové Cunninghamovo dílo Domov na konci světa se i Hodiny točí kolem témat izolace a nejistoty, což autor v rozhovorech vysvětlil tím, že ho štěstí až tak moc nezajímá, neboť „barevné fotky si vystačí samy, zatímco naši pozornost si zasluhují chmurné chvíle“. V obou prózách také užívá modernistické metody více hlasů. Postavy se tu bouří proti svazujícímu životu konvencí a nad vším se vznáší krutý přízrak smrti, respektive AIDS.

V díle s názvem Vzorové dny (2005) udělal Cunningham pro Walta Whitmana totéž, co v Hodinách pro Virginii Woolfovou. Jedná se o tři novely, odehrávající se v různých obdobích, které spojuje Whitmanova poezie.

Konec začátkem

Cunningham pochází z Cincinnati ve státě Ohio, kde se narodil roku 1952. Když mu bylo deset, přesídlili do Kalifornie. Tam Michael vyrostl na rebelii a rokenrolu. Na Stanfordově univerzitě studoval angličtinu a pohrával si s myšlenkou, že se stane malířem. Ale nakonec se zapsal do kurzů tvůrčího psaní. Maluje ale dodnes.

V roce 1984 mu vyšel román nazvaný Golden States. V té době dělal barmana a kniha neměla valný ohlas. Potom několik let cestoval, pracoval jako číšník, často se zamilovával a vyrážel, kam ho srdce táhlo: do Nebrasky s jistou ženou, pak do Řecka s jistým mužem… (V roce 2002 vyšel Cunninghamův osobitý cestopis Konec země - Procházka Provincetownem, vytěžený z důvěrné znalosti tohoto útočiště nekonformních jedinců vůbec a homosexuální a lesbické komunity, zvlášť na Cape Cod.) A celou dobu psal román Domov na konci světa.

V roce 1988 poslal jednu kapitolu románu do magazínu The New Yorker. Povídku s názvem Bílý anděl redakce přijala a otištěná způsobila senzaci. Domov na konci světa o rok později zaznamenal nadšené recenze. I Domov na konci světa má svoji filmovou verzi z roku 2004. Natočil ji Michael Meyer a v hlavních rolích se objevují Colin Farrel a Sissy Spaceková.

Ke kompletnímu přehledu Cunninghamových děl chybí ještě román Flesh and Blood z roku 1995. V téměř pětisetstránkovém dvougeneračním imigrantském příběhu představuje nový druh takzvané postnukleární rodiny.

Michael Cunningham / Vzorové dny
Michael Cunningham / Vzorové dny