Tolstoj byl a zůstává solitérem

Lev Tolstoj  - Za více než 50 let své literární činnosti napsal Lev Nikolajevič Tolstoj přes 200 děl, z nich si světovou proslulost získaly zejména jeho tři romány - Vojna a mír, Anna Kareninová a Vzkříšení. Ruský spisovatel, myslitel a pedagog svými myšlenkami o neodporování zlu a nenásilí též inspiroval řadu osobností 20. století, například Mahátmu Gándhího, Martina Luthera Kinga, Nelsona Mandelu či barmskou disidentku Su Ťij. Gándhí jej dokonce nazval „největším apoštolem nenásilí“. Tolstoj zemřel v 82 letech 20. listopadu 1910, na železniční stanici Astapovo (nyní Lev Tolstoj).

Umělecké a myšlenkové dílo Tolstého (1828-1910) mělo značný vliv na žánr románu, jako ke svému učiteli se k němu hlásili kupříkladu Ernest Hemingway, Thomas Mann či Romain Rolland. Virginie Woolfová jej měla za „největšího z romanopisců“, Gustave Flaubert Tolstého přirovnával k Shakespearovi a zastával se ho i James Joyce.

Naproti tomu vůdce ruské bolševické revoluce Vladimir Iljič Lenin jej kritizoval jako „ideologa křesťanství“ a ruští básníci jako třeba Vladimir Majakovskij či Velemir Chlebnikov vyzvali ve svém futuristickém manifestu Políček veřejnému vkusu v roce 1912 ke „svržení Tolstého z piedestalu současnosti“.

Na vrcholu ruského románu

Literární dráhu zahájil Tolstoj autobiografickou trilogií Dětství, Chlapectví a Jinošství z let 1852-1856, později psal zejména pod vlivem anglických romanopisců povídky (známé jsou například Sevastopolské povídky, kde čerpal ze svého života) a romány.

K mistrovským dílům Tolstého patří zejména tři díla: romány Vojna a mír (1865-1869), Anna Kareninová (1873-1877) a Vzkříšení (1899). V rozsáhlé epopeji Vojna a mír, která otevřela nové období historického románu, vylíčil osudy tří šlechtických rodin v epoše napoleonských válek.

V netradiční psychologické studii ženy Anna Kareninová, ve které podle odborníků dosáhlo umění ruského románu vrcholu, proti sobě postavil svět venkova s jeho stabilními staroruskými a křesťanskými hodnotami a město s železnicí a morální destrukcí, rozkládající sexuální promiskuitou rodinu a vztah rodičů a dětí. Východiskem jsou dvě cesty: buď cesta k prozření a návratu, nebo k sebevraždě. Román Vzkříšení zase ukazuje prohnilost společenského systému a nutnost radikální změny.

V posledním období života psal Tolstoj již příběhy úspornější - známá je například povídka Kreutzerova sonáta či drama Živá mrtvola. Mnoho z jeho děl bylo zfilmováno - například Anna Kareninová sedmnáctkrát a Vojna a mír pětkrát.

Intelektuál, který se učil od rolníků

Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil 9. září 1828 v Jasné Poljaně v Tulské gubernii. Jeho rodiče pocházeli ze staré rodové šlechty, oba ale zemřeli, když byl Tolstoj ještě dítě. Neúspěšně studoval orientalistiku a práva v Kazani, poté se vrátil na svůj statek, kde se chtěl věnovat hospodářství. Psát začal v 19 letech, ve 24 letech vstoupil do armády a odešel bojovat na Kavkaz. Později se účastnil krymské války (1853-1855), což zúročil v literární tvorbě.

Po roce 1855 cestoval po západní Evropě, po svém návratu založil v Jasné Poljaně školu pro děti mužiků, v níž prosazoval zásady „volné výchovy“ (volné rozprávění a debatování bez vyučovacích hodin). V roce 1862 například napsal, že intelektuálové by neměli učit rolníky, ale rolníci intelektuály. Škola byla ale později rozpuštěna.

Po sňatku s moskevskou Němkou Sofií Bersovou v září 1862 (byla o 16 let mladší, měli spolu 13 dětí, z nichž pět zemřelo již v dětství) se natrvalo usadil v Jasné Poljaně a věnoval se literatuře.

  • L. N. Tolstoj / Anna Karenina
    L. N. Tolstoj / Anna Karenina zdroj: Nakladatelství Leda
  • Ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj
    Ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj zdroj: Wikipedia

„Apoštol nenásilí“

Krátce po své padesátce, v 80. letech 19. století, prožil jako již uznávaný umělec vážnou duševní a ideovou krizi, která vyvrcholila přijetím tzv. mužického způsobu života. Na čas přestal psát, později své myšlenkové dílo (tzv. tolstojovství), spočívající v neodporování zlu, nenásilí a mravním sebezdokonalování, formuloval v řadě textů, mimo jiné Zpověď. Navázal též styky s anarchisty („Anarchisté mají pravdu v odmítání existujícího pořádku, chybují ale v tom, že anarchie může být zavedena revolucí“) a různými křesťanskými sektami.

Do Jasné Poljany zval vegetarián a velký příznivec esperanta Tolstoj umělce z Ruska i zahraničí, v letech 1891-1906 zde několikrát hostovalo České kvarteto Oskara Nedbala. Známé jsou i tři tamní pobyty Tomáše Garrigua Masaryka (1887, 1888 a 1910). Přestože Masaryk Tolstého obdivoval, nemohl se smířit s předstíranou prostotou, kdy Tolstoj žil v pokoji, který imitoval mužickou jizbu, která však na druhé straně byla vybavena salónním nábytkem. Při poslední návštěvě v roce 1910 Masaryk odmítl Tolstého koncepci neodpírání zlému s tím, že „když už jeden ze dvou má být zabit, ať je zabit ten, kdo má zlý úmysl“.

Za svá proticírkevní stanoviska (církev podle něj nenaplňovala Kristův odkaz) byl Tolstoj v roce 1901 vyobcován z pravoslavné církve. V roce 1908 napsal známý Dopis Indovi, který adresoval Gándhímu. Do Tolstého skonu si psali a Gándhí jej později nazval „největším apoštolem nenásilí“.

Libor Dvořák, redaktor a překladatel: „I jako literát i jako myslitel byl Tolstoj do značné míry solitér a solitérem do značné míry zůstal.“

Ve svých 82 letech prchl v říjnu 1910 kvůli neshodám v rodině v doprovodu slovenského lékaře Dušana Makovického z Jasné Poljany, onemocněl zápalem plic a 20. listopadu 1910 zemřel.§

  • Vzkříšení - adaptace románu L. N. Tolstého (2001)
    Vzkříšení - adaptace románu L. N. Tolstého (2001) zdroj: ČT
  • Skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu Současník: I. Gončarov I. Turgeněv, L. N. Tolstoj, Dmitrij Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexander Ostrovskij
    Skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu Současník: I. Gončarov I. Turgeněv, L. N. Tolstoj, Dmitrij Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexander Ostrovskij zdroj: Wikipedia