Gočár dostal monografii, jakou si zasloužil

Praha – 65 let po jeho smrti a současně 130 let od jeho narození vychází výpravná ucelená monografie Josefa Gočára, jehož anketa mezi architekty současnými nedávno vyhodnotila jako největšího českého architekta 20. století. Publikace o 440 stranách s 535 obrázky a fotografiemi představuje Gočárovo architektonické dílo, tvorbu nábytku i pedagogickou činnost. „Gočár si větší práci zasloužil,“ tvrdí editor publikace, historik architektury Zdeněk Lukeš. Autoři monografii dnes představili v domě U Černé Matky Boží, tedy v jedné z Gočárových staveb.

Gočárovu architekturu a urbanistické projekty, nábytkovou a interiérovou tvorbu i jeho spolupráci s významnými výtvarníky přibližuje autorský tým respektovaných historiků umění a špičkových fotografů, stejně jako množství původních plánů, studií a archivních fotografií.

„Chtěli jsme akcentovat, že Gočár prošel velmi složitým vývojem,“ uvedl k monografii Lukeš. „Od secese přes modernu, jejíž asi nejvýznamnější stavbou je Wenkeův dům v Jaroměři, přes podivuhodný kubismus, styl art deco ve 20. letech, jehož vlajkovou lodí je Legiobanka v Praze na Poříčí, pak ještě dokázal zachytit nejnovější trendy – funkcionalismus, konstruktivismus. Nejvýznamnější stavbou z té doby je kostel sv. Václava v Praze-Vršovicích. V každém období tedy vytvořil jedno stěžejní dílo, my jsme jeho stěžejním stavbám věnovali speciální subkapitoly, které jsou i graficky odlišeny. Věnovali jsme se ale i desítkám dalších staveb.“

Video Rozhovor se Zdeňkem Lukešem I
video

Rozhovor se Zdeňkem Lukešem I

Gočár je v knize představen také jako vynikající urbanista. Jeho cit pro tvorbu a uspořádání města dokládá Hradec Králové, na jehož současné podobě se významně podílel. „Jeho koncept Hradce byl mimořádně úspěšný. Podařilo se mu tam vytvořit dvě nová náměstí, a přetáhl dokonce život do těchto nových zón. Vytvořil také impozantní čtvrť školních areálů ve 20. letech, to je něco, co je srovnatelné třeba s Baťovým Zlínem, Gočárův koncept je ale rozhodně příjemnější, navíc se mu podařilo vytvořit jakýsi zárodek okružní třídy, čímž předběhl dobu o mnoho let,“ upozorňuje Lukeš.

Kniha připomíná i Gočárovy návrhy nábytku a interiérových doplňků. Autoři čtenáře seznamují také s návrhy pomníků a s nerealizovanými projekty, například dostavby Staroměstské radnice z roku 1909 nebo varianty areálu Státní galerie na pražské Kampě a na Letné. Josef Gočár byl mimo jiné iniciátorem vzniku Pražských uměleckých dílen, předsedou Skupiny výtvarných umělců, předsedou spolku Mánes, členem Československé akademie věd a umění i rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. I všechny tyto jeho polohy publikace zaznamenává.

„Zařadili jsme do knihy také vzpomínky jeho žáků z pražské AVU, vesměs se stali významnými architekty. Vzpomínají na Gočára jako na nesmírně laskavého a velmi tolerantního člověka, který je nechal dělat i na tu dobu, na jeho generaci výstřední věci, a pokud poznal talent, dále ho podporoval,“ doplnil Lukeš.

Se Zdeňkem Lukešem na knize autorsky spolupracovali Pavel Panoch, Daniela Karasová a Jiří T. Kotalík. Fotografie vytvořila Ester Havlová, Štěpán Bartoš a Pavel Frič. Kniha obsahuje i množství archivních fotografií a dokumentů. Některé z nich poskytla architektova vnučka Lucie Gočárová. Monografii vydalo nakladatelství Titanic.