Dospělý Malý princ Vojtěch Jasný

Praha - Pro jeho morální postoje mu přezdívali kazatel. Vladimír Menšík, který ztvárnil jednu z hlavních rolí v jeho nejslavnějším filmu, zase říkal, že je „Saint-Exupéryho dospělý Malý princ“. Životopis Vojtěcha Jasného, předního českého režiséra a scénáristy, se však čte převážně jako detektivka. Za války byl v odboji a britským agentem. V 50. letech pomáhal budovat socialismus, který později kritizoval tak, že musel emigrovat. Několikrát se ocitl na prahu smrti, mimo jiné na začátku 70. let, kdy se jej prý pokusila zabít KGB.

Neobyčejná léta

Vojtěch Jasný se narodil 30. 11. 1925 v Kelči v učitelské rodině. S filmem se seznámil už jako čtyřletý, když jeho otec, pracovník Sokola, zakoupil pro místní sokolskou jednotu za vlastní peníze promítací přístroj a začal promítat filmy. Film Vojtěchovi učaroval a o jeho životní dráze bylo rozhodnuto. V roce 1945 sice začal studovat ruštinu a filozofii, brzy ale přešel na FAMU na obor kamera. Tady potkal profesora Karla Plicku, který si ho oblíbil a udělal z něj svého asistenta.

Začátkem 50. let patřil Jasný k vůbec prvním absolventům nově založené FAMU a v tandemu s dalším Moravákem Karlem Kachyňou točil prorežimní dokumentární snímky. V roce 2004 se na místo natáčení jednoho z filmů vrátil, nikoli jako režisér, ale jako protagonista dokumentu. Původní snímek s názvem Neobyčejná léta vznikl v roce 1951 v jihočeských Vyhnanicích, kde bylo založeno jedno z prvních JZD.

Ke komunismu Jasného přivedli odbojáři, s nimiž se sblížil během války, když se po smrti otce (zemřel v Osvětimi), hlavy místního odboje, rozhodl v jeho boji proti nacistům pokračovat. Po osvobození dokonce v rodném městečku spoluzakládal místní KSČ. Pravou tvář stalinismu prý odhalil až při cestě s armádním filmem do Číny a Sovětského svazu počátkem 50. let.

V roce 1957 natočil podle stejnojmenného dramatu Pavla Kohouta z armádního prostředí svůj první samostatný film Zářijové noci. Z dnešního pohledu se jeví celkem krotce, tehdy byl však vnímán jako jeden z prvních závanů kritického myšlení.

Jasný na vlně

Nad průměrnou šeď tehdejší produkce výrazně vynikla i Jasného o rok mladší Touha, v níž se poprvé ukázal ve své nejsilnější, poeticko-lyrické poloze. Režisér tehdy prožíval velmi těžké období - v krátkém sledu se mu narodilo mrtvé dítě, zemřela jeho matka i manželka. Tehdy se prý stal mystikem.

  • Režisér Vojtěch Jasný
    Režisér Vojtěch Jasný autor: Luboš Pavlíček, zdroj: ČTK
  • Vojtěch Jasný hostem pořadu Na plovárně
    Vojtěch Jasný hostem pořadu Na plovárně zdroj: ČT

Touha je prvním ze tří snímků volné trilogie, do níž patří ještě Až přijde kocour a Všichni dobří rodáci. Film Až přijde Kocour, který Jasný natočil v roce 1963 za spolupráce s Jiřím Brdečkou a Janem Werichem, znamenal přelom v jeho kariéře. Režisér za něj dostal celou řadu ocenění včetně Zvláštní ceny poroty v Cannes a přes noc se stal mezinárodně uznávaným tvůrcem. "Kocour" ohlásil příchod československé nové vlny a byl prvním hraným filmem po 15 letech, který si za hranicemi vydobyl takové uznání.

Mezinárodní úspěch umožnil Jasnému cestovat, a zlepšil také jeho vyjednávací pozici vůči vládnoucímu režimu. Mohl si dovolit odmítnout spolupráci se Státní bezpečností pod pohrůžkou, že spáchá sebevraždu. Zaručil se za něj sám generální tajemník Antonín Novotný.

Sbohem, všichni dobří rodáci

Po několika letech tvůrčího zrání i potíží se schvalovacími orgány se Jasnému nakonec podařilo realizovat i jeho životní dílo - filmovou kroniku Všichni dobří rodáci. V ní s nezapomenutelným kouzlem zachytil osud „malých“ lidí ve svém rodném městě po válce a rozpad tradičního života, spjatého s přírodou, ve víru „velkých“ společenských proměn.

Jasný o Rodácích

Vojtěch JasnýByl jsem silně ovlivněn hinduismem a jógou. Když jsem dělal Kocoura, věděl jsem, že za Chruščova můžu říct pravdu jenom formou pohádky. A Rodáci, když mi povolil Dubček je natáčet – napsal jsem je předtím, ale bylo povoleno až později, mohl jsem je dělat až v roce 1968 – tam byla řečena pravda bez ohledu na politiku. V Rodácích samozřejmě byla politika, protože o tom to je. O kolektivizaci, a tak dále. Ale já nedělal politický film, já dělal lidský film a ukazuju všechny hrdiny, dobré i špatné - takové, jaké to bylo. Byl to zázrak, že jsem mohl ten film udělat. Ale je vidět, na jaké výši jsme byli, když mi Dubček zavolal a řekl: „Vojtěchu, můžeš teď dělat, co chceš.“ Takovou svobodu mi nikdo nedal nikdy potom ani nikdy předtím.


Jeho poslední větou „Sbohem, všichni moji dobří rodáci, a kdybychom se více neviděli, vyplň se osude…“ se Jasný symbolicky rozloučil i se svou zemí. Když získal v roce 1969 cenu za režii na festivalu v Cannes, Československo již okupovala vojska Varšavské smlouvy. Svůj osud zpečetil krátkým žalmem za pokořenou zemi Česká rapsodie. Podle jeho slov zbývalo jen vězení, morální i tvůrčí smrt, nebo emigrace, kterou si nakonec v roce 1970 zvolil.

Od Oscara na dosah

Doma jeho filmy skončily v trezorech, v zahraničí se však neztratil. Ve vídeňském Burgtheatru režíroval hry Václava Havla a v roce 1975 natočil podle knihy svého přítele (a nositele Nobelovy ceny za literaturu) Heinricha Bölla snímek Klaunovy názory, který si vysloužil oscarovou nominaci. V polovině 80. let pak našel nový domov v New Yorku, kde zakotvil i jako univerzitní pedagog.

Posledním celovečerním hraným filmem v zahraničí se stala Velká země malých (1987). Doma se pokusil vrátit ke svému životnímu tématu, ale film Návrat ztraceného ráje (1999), volně navazující na slavné Rodáky, zájem diváků ani kritiků nevzbudil. Filmařinu ovšem Jasný na hřebík nepověsil. O tři roky později se například podílel na mezinárodním dokumentárním projektu Stevena Spielberga o holocaustu.

Všichni dobří rodáci
Všichni dobří rodáci
Více fotek
  • Všichni dobří rodáci zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2138/213743.jpg
  • Návrat do neobyčejných let - Vojtěch Jasný se v roce 2004 vrátil do jihočeských Vyhnanic, kde v roce 1951 natočil s Karlem Kachyňou prorežimní dokument Neobyčejná láta zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2138/213740.jpg
  • Emília Vášáryová a Jan Werich ve snímku Až přijde kocour zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2063/206243.jpg
  • Návrat ztraceného ráje (1999, režie: Vojtěch Jasný) zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2137/213645.jpg