Bez Berlinale by nebylo 80 dopisů

Berlín – Na filmovém festivale Berlinale měl premiéru, dokonce světovou, poslední  z trojice českých zástupců. I snímek Václava Kadrnky nazvaný Osmdesát dopisů byl – stejně jako v minulých dnech Dům a Nesvatbov – uveden v sekci Forum, určené mladým nadějným tvůrcům. Kadrnkův celovečerní hraný debut, v němž tvůrce částečně čerpal z vlastních zážitků, se ale nevíc objevil mezi 34 kandidáty na ocenění za nejlepší hraný debut na Berlinale.

Kadrnka v autobiografickém rodinném dramatu, k němuž spolu s Jiřím Soukupem napsal i scénář, rekonstruuje jeden den ze života své matky, která se sebe a syna snažila dostat za manželem z komunistického Československa do Velké Británie. Musela kvůli tomu oběhat množství úřadů a získat bezpočet povolení a razítek. Svému muži vše sdělovala prostřednictvím dopisů. Než československé úřady svolily s jejich vycestování, napsala jich, jak název napovídá, celkem 80.

„Chtěl jsem udělat film na základě svých vzpomínek a své paměti, protože si myslím, že to je to nejcennější. Celá osobitost pojetí vlastně vzešla z touhy udělat to co nejupřímněji,“ vysvětlil na festivalu v rozhovoru pro ČT24 režisér.

Video Reportáž Lucie Klímové
video

Reportáž Lucie Klímové

"Jde o film intimní, který…

0… byl natočen ve skromných podmínkách s přáním vypovědět osobní příběh odvážnou cestou. Myslím, že Osmdesát dopisů bude osobitým snímkem. Chtěl jsem zachytit kousek ticha v současném kultu ošklivosti, rámusu a laciných efektů. Nechci šokovat, abych na sebe upozornil. Mým záměrem bylo nafilmovat milovaného člověka a pokusit se zobrazit jeho stesk, který je tichý, bílý a stojatý jako je můj film. A bez konce." /Václav Kadrnka/

Herecká příležitost pro neherečku Zuzanu Lapčíkovou

Do svého celovečerního debutu obsadil neherce, neboť chtěl dosáhnout přirozenosti, která je podle něj s profesionálními herci obtížná. Aby umocnil jejich spontánnost, nedával jim dopředu ani číst scénář. Co budou točit, se tak dozvídali vždy až ráno na place.

Dnes sedmatřicetiletého režiséra v chlapeckém věku ve snímku ztvárnil Martin Pavluš, jeho matku hudebnice Zuzana Lapčíková. Tu Kadrnka viděl na koncertě. „Připomínala mi maminku v tom, jak odhodlaně hrála na cimbál. Zároveň se mi líbil její hlas, který mi připomínal hlas maminky,“ zdůvodnil výběr hlavní ženské představitelky.

Forum potěšilo Kadrnku hned dvakrát

Film natočil bez podpory televize nebo grantu. O ten pětkrát žádal Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, ale vždy neúspěšně. „Kdyby Berlinale nepřišlo, tak by film nebyl,“ přiznává Kadrnka. „Byl dotočený, ale už jsem neměl peníze na kopie, na míchačku, na nic. Pak ale přišlo Berlinale, zaplatilo mi kopii a také jsme dostali přímo z ministerstva podporu na to, abychom film dokončili.“

Ze zařazení do sekce Forum na prestižním mezinárodním festivalu měl ale radost i z jiného důvodu. „Sleduji tu sekci i filmy, které v ní jsou, delší dobu. Je to kategorie, kde začínali režiséři, které já mám velmi rád,“ vysvětlil Kadrnka. Filmové zkušenosti získával jako asistent režie u Vojtěcha Jasného. Od roku 1999 do roku 2008 studoval režii hraného filmu na pražské FAMU. Jeho studentské filmy byly prezentovány na mnoha mezinárodních filmových festivalech, například v Karlových Varech. Tam byla promítána i ukázka z Osmdesáti dopisů, která zaujala zástupce Berlinale, ti pak Kadrnkovi poslali pozvánku do oficiálního programu.

0České snímky (Dům a Nesvatbov vznikly v koprodukci se Slovenskem) pronikly i na stránky berlínských listů. Berliner Zeitung věnoval českým zástupcům půlku strany své kulturní přílohy a podobně velkorysý byl i Der Tagesspigel. Ten všechny tři zástupce charakterizuje jako „hořké bizarnosti bytí ukazované s největší možnou lehkostí“. Berliner Zeitung v souvislosti se zařazením hned třech filmů z jedné země do sekce Forum píše o malé nové vlně a velmi slibných pracích mladých režisérů.