Každý Iráčan má svůj příběh

Praha – Probíhající festival Jeden svět nabízí další ze zajímavých dokumentů. Autorkou snímku s názvem Bagdádská filmová škola je nizozemská filmařka Shuchen Tanová, jež v rozhovoru pro ČT mluvila mimo jiné o tom, co znamená studovat filmové řemeslo ve městě, kde je otázkou, jak cestu do školy vůbec přežít. V Bagdádu dodnes hrozí pumové útoky a únosy. Film se ale nezaměřuje na útoky, násilnosti nebo volby, nýbrž na to, jak vypadá život obyčejných Iráčanů. „V těch poválečných kulisách města zároveň žijí lidé svůj každodenní život - chodí k pekaři, děti do školy, žení se a vdávají, a  to mě zajímalo nejvíc,“ vyzdvihuje Tanová.

V roce 2003, pár měsíců po pádu Husajnova režimu, se dokumentaristka Maysoon Pachachi a její kolega Kasim Abid, oba původem z Iráku, rozhodli založit v Bagdádu filmovou školu. Bombový útok v bezprostřední blízkosti školy po dvou letech fungování instituci uzavřel. Další pokus o obnovení školy se datuje do roku 2008. Dokument ze samého středu města je koláží záběrů ze třídy během výuky mladých a ambiciózních filmařů a jejich vlastních videodeníčků. V nich zachycují každodenní realitu života uprostřed nebezpečných čtvrtí a pokusů uživit se, jak se dá.

Mladí Iráčané touží po normálním životě

Nejeden ze studentů hovoří během natáčení o vraždě některého ze svých přátel či příbuzných. „Přijdete-li o svou kreativitu, jste mrtví,“ říká ve snímku studentům irácký nezávislý filmař, kterého kvůli natáčení těžce postřelili, ale on se přesto nevzdal. V Bagdádské filmové škole zaznívá hlas mladé generace Iráčanů a Iráčanek, která touží jen po tom, vést v (post)konfliktní společnosti normální a tvořivý život.

Školu založili dva iráčtí filmaři, pocházející z Bagdádu, ale později žijící v exilu. Když se po pádu režimu v roce 2003 vrátili, chtěli založit nezávislou školu. „To byla v Iráku úplná novinka. Nechtěli dělat rozdíly mezi šíity a sunnity nebo křesťany. Původ studentů neměl být ve škole probírané téma. Snažili se proto vytvořit skupinu, která ve třídě připomíná průřez celým Irákem. Je zajímavé, že samotní studenti s tím nemají žádný problém,“ říká Tanová. Jednu čtvrtinu studentů tvoří dívky, polovina studentů pochází odjinud než z Bagdádu.

Shuchen Tanová

Jeden ze studentů, který byl těžce zraněný při natáčení, mi řekl: Teď chci konečně natočit milostný příběh. Válečné příběhy jsem už točil, teď se chci pohnout dál, vyprávět o tom, jak se kluk seznámí s holkou v autobuse.

Podle slov dokumentaristky zprostředkovává filmová škola v Bagdádu svým studentům mimo jiné i terapii filmem prostřednictvím námětů, s nimiž sami přicházejí. Sami točí filmy jako svědectví o tom, co prožili. „Ti lidé mají spoustu problémů, které musí ve všedním životě řešit. Jak se vůbec do školy bezpečně dostat a pak ve zdraví dojet domů - už to samotné je těžké. Ale tím hlavním motivem je po tak těžké době, kterou prožili, mít před sebou nějaký životní cíl, který není spojený s válkou. Nějakou budoucnost. Znamená to, že člověk, který jde za svým snem, lépe snáší tu současnou realitu,“ dodává.

Snímek Bagdádská filmová škola lze v rámci festivalu Jeden svět zhlédnout dnes od 18:00 v Městské knihovně v Praze, po projekci bude následovat debata s dokumentaristkou a autorkou filmu Shuchen Tanovou. Další dvě projekce jsou naplánované na 14. a 16. března.

Hlavní část mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech se koná od 8. do 17. března v Praze, jeho ozvěny ale dolehnou i do dalších českých měst, a dokonce i do Bruselu. Mediálním partnerem Jednoho světa je ČT.