Uživatel Adolf Hitler sdílí video

Praha – Před měsícem byla v Národním divadle moravskoslezském uvedena hra Gottland, první česká divadelní adaptace stejnojmenného knižního bestselleru polského novináře Mariusze Szczygieła. Dnes má Gottland, tentokráte v adaptaci Petra Štindla a Doda Gombára, premiéru i v pražském Švandově divadle s podtitulem Masky tragické bezradnosti. Gottland je, zdá se, ve vzduchu, komentují pražští tvůrci zájem divadelníků o knihu, která předkládá osobitý pohled na Čechy, na jejich historii a hlavně na neuvěřitelnou schopnost české společnosti „useknout hlavy“ všem, kteří se vymykají.

Szczygieł Čechy a jejich dějiny nijak nešetří, popisuje je ironicky a nesmlouvavě. O to překvapivější možná je, že se u nás kniha dočkala už desátého dotisku. (Čechám a Čechům se polský spisovatel věnuje i v nové knize Zrób sobie raj - Udělej si ráj -, která česky vyjde v květnu.)

"V inscenaci Gottland se snažíme dopátrat příčin vzestupů a pádů některých ikon českého národa a české kultury zvlášť,„ vysvětluje dramaturgyně Lucie Kolouchová, na co se Švandovo divadlo - mimochodem první české divadlo, který prý Szczygieł navštívil - při adaptaci zaměřilo. “Ze střetů jejich příběhů a životních názorů anebo prostě z jejich přiblížení by se měl vykrystalizovat velmi nesentimentální až cynický náhled na naši nedávnou historii, národní povahu a neuvěřitelnou schopnost zničit ty, kteří vyčnívají nad průměr."

Baarová i Golden Kids na Facebooku 

Ve scénáři Petra Štindla a Doda Gombára se prolínají dva fenomény, bestseller Mariusze Szczygieła a internetová sociální síť, kterou dnes v České republice užívá přes dva miliony obyvatel. Právě tento fenomén umožňuje, aby se v divadelní inscenaci spolu setkaly a komunikovaly zásadní osobnosti československé historie. „Začneme na samém začátku 20. století a skončíme v roce 2003, abychom zjistili, že některé rysy naší povahy se nezměnily,“ dodává Kolouchová.

Zatímco v první polovině představení se ve virtuálním prostředí setkávají nejrůznější postavy naší nedávné minulosti (tvůrci vybrali například Lídu Baarovou, autora Stalinova pomníku Otakara Švece, hudebníka a tanečníka Jiřího Krona nebo trio Golden Kids), jejichž tragikomické příběhy a osudy diváci poznávají, druhá část inscenace je koncipována jako setkání několika jedinců v podivném bezčasí – setkání mrtvých v mezistanici věčnosti, v uzavřené kobce Muzea Gottland.

Kaplický do panoptika příběhů patří

Autoři adaptace vycházeli z příběhů knihy Gottland, jednotlivé osudy ale vyhrotili a postavili proti sobě. Osudy a postavy o sebe křesají, anebo spolu překvapivě korespondují. Objevováním souvislostí chtějí tvůrci přivést diváka k zamyšlení, co je obecně platné a co je jen zaběhlý způsob uvažování nebo zobrazování symbolů naší kultury.

Jeden příběh je v inscenaci navíc – Jana Kaplického. Szczygiełova kniha vyšla v roce 2007, kdy ještě jeho osud nebyl dopovězen. Tvůrci divadelní adaptace se proto obrátili na autora knižní předlohy, aby příběh dopsal. Mariusz Szczygieł se už ke Gottlandu vracet nechtěl, souhlasil však s tím, že Kaplický do panoptika jeho příběhů patří, a navrhl inscenátorům, aby si tento příběh napsali sami.

„Češi by měli plakat, ale budou se zas smát“

Petr Štindl označuje inscenaci za dokumentární činohru. Podle dramaturgyně Lucie Kolouchové se žánr inscenace nejvíce přibližuje tragikomedii. „Vycházíme z toho, že většina postav naší hry je obecně dobře známá, divák o nich bude mít předem jistou představu, a právě tu bychom mu rádi trochu nabourali, pozměnili úhel pohledu tím, jak jsou příběhy postav poskládány a jak jsou spolu konfrontovány,“ upozorňuje.

0Petr Štindl, režisér a spoluautor adaptace: Inscenace Gottland by měla být dílem, nad nímž by Češi měli plakat, ale zase se budou smát.

Mariusz Szczygieł, autor předlohy: Tvůrcům pražské inscenace bych chtěl vzkázat, aby nezapomínali, že hrdinové mé knížky nejsou vymyšlení. Jsou to opravdoví, reální lidé. Mnoho z nich je naživu. Mohou přijít do divadla a vidět se na scéně. Je dobré na to nezapomínat.

Filip Čapka, herec: Nechceme frašku, nechceme zesměšňovat, nechceme na nikoho ukazovat. Rádi bychom, kdyby to bylo s odstupem.

Diváci se dočkají i živých písní, od budovatelské ódy na Stalina po populární hudbu minulého století a původní písně, které, stejně jako scénickou hudbu, napsal Karel Albrecht. Hrají: Filip Čapka, Petra Hřebíčková, Stanislav Šárský, Miroslav Hruška, Kamil Halbich, Apolena Veldová, Kristýna Frejová, Zuzana Onufráková, Tomáš Pavelka a Robert Jašków. Režie: Petr Štindl.