Thálie 2010: Divadlo stále žije

Praha - Dvanácti křišťálovými Tháliemi ocenila Herecká asociace v předvečer Mezinárodního dne divadla mimořádné interpretační výkony na českých jevištích v roce 2010 i celoživotní mistrovství v baletu, opeře a činohře. Předala jich ale pouze jedenáct, sopranistka Naděžda Kniplová odmítla své ocenění, které považuje za opožděný milodar, převzít. Slavnostnímu večeru v Národním divadle, kde se Thálie tradičně předávají a odkud ceremoniál (také tradičně) zprostředovala Česká televize v přímém přenosu, se nevyhnuly ani poznámky k současné diskusi o budoucnosti přední nejen pražské scény.

Jako první křišťálovou „masku“ podle návrhu Bořka Šípka převzal Ladislav Špiner z Východočeského divadla v Pardubicích, který kolegium v loňském roce nejvíce zaujal mezi činoherci do 33 let. Cenu mu předala loňská držitelka Lucie Štěpánková, letos nominovaná v kategorii činohra. Thálie ale připadla Květě Fialové za roli Maud v Higginsově hře Harold a Maud ve Slováckém divadle. „Tys mi to, Vašku Postránecký, udělal proto, že jsem tak stará, že už bych se jiné nedožila,“ obrátila se jednaosmdesátiletá herečka při přebírání ceny na prezidenta Herecké asociace. Porotci si na Fialové považují, že i přes opakované setkání s rolí Maud lze v jejím výkonu vidět posun.

Z herců patří činoherní Thálie Jiřímu Štěpničkovi, který se představil „s neuvěřitelnou energií a silou“ jako Raymond ve hře Blackbird v pražském Národním divadle. „Velice si té ceny vážím. Zároveň ji beru i jako cenu pro činohru Národního divadla a vůbec Národní divadlo,“ uvedl Štěpnička.

Obnovená rocková opera Jesus Christ Superstar Hudebního divadla Karlín měla na Thálii políčeno dvakrát, a to díky Dashe v roli Máří Magdalény a Kamilu Střihavkovi v roli titulní. Cenu ale získala jen jednu - odnesla si ji Dasha. Mezi muži v kategorii opereta, muzikál a jiný hudebně-dramatický žánr vynikl podle Herecké asociace Marian Vojtko, který vedle Josefa Vojtka a Daniela Hůlky na jevišti Divadla Hybernia ztvárnil „humorně-romantickým stylem“ Barona Prášila ve stejnojmenném muzikálu.

„Musím si poklepat na prkna Národního divadla, protože když jsem tu před lety stála s nominací, myslela jsem, že to bylo naposled. Ale zázraky se dějí,“ uvedla své poděkování směřované především režisérovi a choreografovi Zvoníka od Matky Boží Liboru Vaculíkovi Zuzana Pokorná. Thálii v kategorii balet, pantomima nebo jiný tanečně-dramatický žánr získala už v roce 1994. Tentokráte si ji vysloužila za roli Esmeraldy, v níž se v Divadle J. K. Tyla po delší odmlce vrátila na jeviště. Ani Richard Kročil nebyl mezi nominovanými na cenu Herecké asociace poprvé. Thálii měl na dosah celkem pětkrát. Křišťálové ocenění si odnesl za svůj výkon v titulní roli baletu Othello v Národním divadle.

V opeře směřují Thálie do obou Národních divadel. Z brněnského si ji převzal Richard Haan za roli Sebastiana v představení Nížina, který kromě poděkování na závěr své řeči popřál opeře „ze srdce důstojnou existenci“. Za stejnou roli byl barytonista nominován i před sedmi lety, tehdy ji ztvárnil ve Státní opeře Praha. Pražské ND zastupuje Christina Vasileva. Sopranistka česko-bulharského původu zaujala titulní rolí v Janáčkově Kátě Kabanové. Slavnostního večera na své domovské scéně se zúčastnit nemohla, vzkázala ale poděkování mimo jiné i pěvkyni Soně Červené, která ji prý pro její první janáčkovskou roli přesvědčila.

THÁLIE ZA CELOŽIVOTNÍ MISTROVSTVÍ

V baletním oboru byla oceněna Věra Ždichyncová. „Jsem ráda, že jsem toto ocenění dostala, protože své povolání jsem měla vždycky ráda, byl to zároveň i můj koníček,“ poděkovala za Thálii tato tanečnice a pedagožka.

Za celoživotní operní mistrovství udělilo prezidium Herecké asociace Thálii Naděždě Kniplové. Uznávaná sopranistka ji ale odmítla převzít, domnívá se, že si ocenění zasloužila již dříve, nyní ho považuje za „milodar“. „My si přesto myslíme, že si ho zaslouží. Kdykoli si to rozmyslí, může si ho přijít vyzvednout,“ vzkázal za Hereckou asociaci pěvkyni moderátor večera Antonín Procházka.

Držitelkou ceny Thálie za celoživotní mistrovství v činohře se stala Jiřina Bohdalová. „Je to v mém hereckém životě první Thálie a mám takový dojem, že i poslední,“ prohlásila oblíbená herečka. „Protože cena za celoživotní dílo je taková uzávěrka, taková symbolická tečka. Tady máš cenu a už dej pokoj. Já vám ale slibuji, že pokoj ještě nedám. A to by v tom byl čert, abyste si mě ještě jednou nevybrali.“

Mimo kategorie za jevištní výkony v uplynulém roce bylo vyhlášeno také zvláštní ocenění kolegia pro udělování Thálií. Patří Jiřímu Koutovi, letos čtyřiasedmdesátiletý umělec je šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK. „Dirigování je spolupráce. Proto bych chtěl poděkovat třem kolegům, to jest mnoha báječným operním orchestrům, výborným sólistům a několika režisérům, kteří uměli poslouchat hudbu a používali stejné libreto jako skladatel,“ pobavil přítomné svou děkovací řečí Kout.

Snad paní Thálie pomůže…

Ceny Thálie se udělovaly poosmnácté, pošesté byl moderátorem večera plzeňský dramatik, režisér a herec Antonín Procházka. Ten mezi předávajícími hosty na jevišti Národního divadla mimo jiné přivítal ministra kultury Jiřího Bessera, jenž přislíbil, že se pokusí Tháliím najít pro příští ročníky stabilního sponzora. Letos se Herecké asociaci žádného zajistit nepodařilo, ceny svou záštitou finančně podpořil právě Besser.

Ministr je v posledních měsících často terčem kritiky některých divadelníků za způsob, který jeho resort zvolil v řešení otázky budoucnosti operních a baletních scén v hlavním městě. Napjatou situaci kolem údajně zamýšleného spojení Opery Národního divadla a Státní opery Praha naťukl při předávání cen dirigent Jiří Kout: „Když dnes slyším, že se orchestr Národního divadla obává o svou existenci, je to pro mě nesmírně nedobrý pocit. Ale doufám, že paní Thálie pomůže.“

"Říkalo se, že film divadlo zabije…

… že televize zabije rozhlas, že internet zabije knihu. Zatím se nic z toho zaplať pánbůh nestalo. Myslím, že ani takovému fenoménu, jako je Facebook, se nepodaří zničit setkávání živých lidí s živými lidmi. To znamená, že zůstane ještě pár lidí, kteří budou mít potřebu zajít do divadla. Divadlo žije a divadlo bude žít ještě lépe, když bude hodně těch, které ho budou podporovat." /Antonín Procházka/