Primal Scream stále svěží

Britští Primal Scream si prošli zajímavou cestou, od popových začátků přes punkové názvuky k taneční hudbě, poté se nechali silně ovlivnit ostrým zvukem The Rolling Stones a koketovali s paranoidně agresivní elektronikou. Přesto zůstávají nejvíce zapsáni svým přelomovým albem Screamadelica z roku 1991 – to nyní vychází v remasterované podobě a s bonusovým diskem. A zní ještě lépe než tehdy…

Byla to zvláštní doba. Velká Británie přísahala na taneční hudbu a kapely se předháněly v konzumaci ilegálních povzbuzovadel, na druhé straně hedonického stylu ovšem stála neveselá sociální realita a nejistota – a to vše nalezlo své vyjádření právě na albu Screamadelica.

Aniž si to tehdy kapela uvědomovala, podařilo se jí stvořit klasiku, jež bývá dodnes uváděna mezi nejvýznamnějšími alby populární hudby všech dob. Výsledný tvar v sobě spojuje mnoho vlivů, drží přitom skvěle pohromadě, jistě i zásluhou producenta Andyho Weatheralla, který pracuje se zvukem a s různými elektronickými efekty způsobem do té doby u rockových kapel neslýchaným. Zpěvák a spoluautor deseti z jedenácti písní Bobby Gillespie možná není žádný velký pěvec, dokáže je však podávat dostatečně předvědčivě a jistě – a to je to nejdůležitější.

Úvodní Movin' On Up se ještě nese pod vlivem The Rolling Stones, ovšem již následující Slip Inside This House, převzatá od texaských psychedeliků z 60. let, 13th Floor Elevators, se zcela oddává taneční náladě, stejně jako pěkně „zhuleným“ zvukům v pozadí. A obě polohy najednou dostáváme ve třetí písni Don't Fight It, Feel It, a k tomu si připočtěte výraznou funkovou basu a vypjaté ženské vokály, zkrátka náladička jak má být. A vůbec nevadí, že se stopáž této malé taneční symfonie blíží sedmi minutám, ostatně, skladba Come Together trvá sedm minut, a to není jediná.

Kapele se přitom příkladně daří udržovat napětí i v dlouhých písních, ostatně, tanečníci by jinak odešli z parketu. A přestože kladou velký důraz na vokály, Primal Scream se nebojí dlouhých hypnotických pasáží, pětiminutová skladba Inner Flight je dokonce celá instrumentální, lidský hlas zde zní pouze jako nástroj. Do úvodu velkého hitu Loaded si kapela nasamplovala hlas herce Petera Fondy z filmu The Wild Angels z roku 1966. Tato slova lze přitom vztáhnout nejen na celé album, ale i kapelu a vlastně i na celé tehdejší hudební směřování. „Chceme být volní, chceme si dělat, co chceme, chceme se napráskat a chceme se bavit, a to taky uděláme…“

Z celého alba Screamadelica, stejně jako z přidaného bonusového disku, obsahujícím raritní EP Dixie Narco, je přitom cítit, jak moc se Primal Scream bavili (a také, proč to nepřiznat, jak vydatně se při nahrávání přikrmovali různými látkami). A kromě výtečné muziky a rytmů, jež by pohnuly i mrtvolou, celá deska navíc vyloženě přetéká další důležitou přísadou: radostí. A té není nikdy dost.

Primal Scream / Screamadelica
Zdroj: Sony Music
Autor: Corinne Day