Recenze: Giselle

Premiéra Giselle byla od dramaturgie pražské Státní opery sázkou na jistotu. Není žádnou novinkou, že klasické baletní produkce je v pražských divadlech nedostatek. A tak nové uvedení této inscenace s nadšením uvítali všichni, kdo mají rádi čistý klasický balet – nutno podotknout, že v podání baletního souboru Státní opery velmi vydařený. Výpravná podoba romantické pohádky o nenaplněné lásce diváky okouzlila a udržela je v napětí až do tragického a dojemného konce. Slavnostní premiéra proběhla ve čtvrtek 7. dubna.

Příběh o dívce, která z nešťastné lásky zemře ještě před svatbou a po smrti se změní ve vílu, ve Státní opeře choreograficky vychází ze slavné ruské verze Maria Petipy, Jeana Coralliho a Julese Perrota. Opírá se o původní libreto a o příjemně melodickou hudbu A. Ch. Adama. Od tradiční verze petrohradského Mariinského divadla se liší jen minimálně, a to především ve druhém jednání, ve kterém choreografka Hana Vláčilová lehce upravila choreografii obrazů, které víly vytvářejí na scéně. Zasahovala však jen minimálně a v podstatě zůstala věrná klasickému a dnes již nadčasovému pojetí.

Tradiční verze Giselle je velmi náročná na čisté taneční provedení stejně jako na výraz tanečníků. V titulní roli se představila sólistka baletu Státní opery Zuzana Hvízdalová. Pro mladičkou Hvízdalovou je Giselle doposud největší příležitostí. S jednou z nejtěžších rolí klasického baletu, která po tanečnici vyžaduje špičkovou techniku, herecké nadání a muzikálnost, se zvládla popasovat velmi dobře. Jako vesnická dívka v prvním jednání působí nevinně a bezstarostně, tančí s půvabem a dívčím šarmem, na jedničku zvládla i závěrečný tanec, ve kterém se Giselle pomate a zemře. Ve druhém jednání je jako víla něžná a křehká přesně tak, jak má představitelka této role být. Hvízdalové by se možná dala vytknout ne zcela dokonalá práce s chodidly a nárty, jinak byl její výkon velmi dobrý.

Scéna z inscenace Státní opery Praha Giselle
Zdroj: Státní opera Praha

Její partner Michal Krčmář je ideální představitel postavy Alberta. Vzrůst, fyzické dispozice a vzhled ho řadí do škatulky dokonalého romantického hrdiny. Navzdory svému mládí tančí Krčmář s naprostou technickou jistotou, udivuje svými lehkými a čistými skoky, jeho přesná entrechats vypadají, jako by ho nestála žádnou námahu. Tento talentovaný mladík bohužel příští sezónu Státní operu opouští a vydává se do angažmá ve Finském národním baletu v Helsinkách, což je pro českou taneční scénu velká škoda.

Rozhodně nelze opomenout výkon Rebeccy King, která byla skvělá jako královna vil Myrtha. Od prvních okamžiků, kdy vstoupila na scénu, si svým charismatem podmanila publikum. Velmi slušná byla práce sborových tanečnic, porcelánově bílé víly byly v tanci dokonale synchronní, ve strašidelném lese působily až nadpozemsky krásným dojmem. Ústřední pár Hvízdalová s Krčmářem ve druhém jednání předvedli hezký výkon. Jejich partnerská spolupráce fungovala, a pokud v ní nastaly drobné technické nedostatky, zdařile je vyvažovali hereckými projevy. V závěrečném pas de deux pak Krčmář zazářil ve své bezchybné variaci.

Na celkovém dobrém dojmu z inscenace měla lví podíl velkolepá výpravná scéna Martina Černého, kterou autor pojal velmi realisticky. Celek hezky doplňovaly půvabné kostýmy Josefa Jelínka. Suma sumárum, nové představení patří k tomu nejlepšímu, co baletní soubor Státní opery za poslední roky vyprodukoval. Premiéra Giselle byla vyprodaná. Doufejme, že si tento klenot klasického baletu povede dobře i v reprízách.