Recenze: S Die Happy zemřeme šťastní. A klidně akusticky!

„Tatínku, já zpívám v kapele!“ „V dívčí?“ „Ne, v klučičí, proč?“ „Chudáci kluci…“ Tak nějak vypadal telefonát Marty Jandové z Německa jejímu otci do Čech. Stalo se tak před osmnácti lety. Ona kapela, o níž Marta hovořila, stále existuje. Jmenuje se Die Happy, má na kontě sedm studiových desek a i po mnoha letech sbírá jeden úspěch za druhým. V neděli večer zakončili Němci (a Češka) v pražské Retro Music Hall tour k nové desce Red Box. Ale pozor! To vše v akustickém podání! Známé pořekladlo „Uslyšíte, co jste ještě neslyšeli!“ se tentokrát vyplnilo. Die Happy snad nikoho nenechali po večerejším večeru na pochybách, že zkrátka umí.

Písničkář Greg Holden vytáhl již po několikáté papír, na němž měl napsané české fráze, jež ho v zákulisí Marta učila. Publikum se smálo jeho roztomilé češtině, sám Greg ale působil vstřícně i bez mluvení. Půlhodinový set odehrál jen s kytarou kolem krku, potlesk a šáteček. Když se proplétal přes pódium do zákulisí, musel překračovat rozsáhlou aparaturu Die Happy a musel se vyhnout i obřím lampám, jež lemovaly pódium.

Vyklidněný akustický set v podání obvykle živelných rockerů si dokázal představit málokdo. Die Happy si dokázali vyhrát se všemi melodiemi, bravurně se jim zdařily dokonce i všechny cover verze. Za zvuků písně She Wants To Move z pera hiphopové trojice N.E.R.D. nastoupila na scénu Marta Jandová, jak jinak než s širokým úsměvem na tváři - nesundala jej ostatně po zbytek večera. Bylo na ní vidět, že si každý krok před domácím publikem nesmírně užívá. Spokojeností a štěstím jen zářila.

Úvodní Big Boy rozezněla sál. Frontmanka na své židličce neposedně poskakovala, až to nakonec nevydržela a dala se do tance. Pauzu mezi jednotlivými písněmi prokládala historkami nebo vtipy. Jediný, kdo jí z kapely rozuměl, byl kytarista Thorsten. Občas ji přerušil a s německým přízvukem zpěvačku pokáral za přikrášlování či „pomlouvání“ mužské části skupiny. Marta je neuvěřitelná showmanka. Diváka se na ni baví koukat už jen proto, že disponuje obrovskou zásobou grimas a šílených obličejů. Její herectví věcně podtrhlo smysl songů a ušetřila návštěvníky i hloupých fórků okresního formátu.

Kromě tradičního doprovodu si Marta přizvala na turné hosty, např. Patrika a Lutze, tudíž se nástroje obohatili o klavír, avšak v neposlední řadě třeba i o turecké didgeridoo. O kontrabasu ani nemluvě.

Pecky jako Supersonic Speed nebo Not That Kind Of Girl byste v akustickém kabátku sotva poznali. Die Happy navolili playlist opravdu skvěle. Pustili se i do méně hraných kousků, a tak velice zdařilá verze Everyday's A Weekend potěšila víc než dokola omílané fláky. Skupina výborně vyšvihla i cover Survivor od bývalé dívčí kapely Destiny's Child. A co teprve „Goodbye“ v reggae stylu? Akustické vzezření dosáhlo toho, že jinak běžná tvorba zněla naprosto svěže a neotřepaně.

Co by to bylo, kdyby Marta nevyzvala svého otce Petra Jandu k duetu Otázky, jež původně hraje Janda s Olympic? Pár slečen zamáčklo slzu nad dojemným, až lehce patetickým okamžikem zpěvu dcery s otcem. Přesto tato klasika potěšila. Ke konci se na pódium nahrnuli fanoušci, aby Jandové předali květiny. „To se mi v Německu ještě nestalo,“ posteskla si. Mezi gratulujícími byl např. i zpěvák Dan Hůlka.

Poslední koncert jednoho turné vždy utkvěje v paměti. Die Happy okolo sebe vykouzlili nesmírně přátelskou atmosféru, což jim publikum bohatě oplácelo. Kdyby v ten moment do Retra uhodil blesk, všichni by už věděli, jak zemřít šťastní.

Greg Holden
Greg Holden
Více fotek
  • Greg Holden autor: Kristina Bílá, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2478/247765.jpg
  • Die Happy autor: Kristina Bílá, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2478/247768.jpg
  • Die Happy autor: Kristina Bílá, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2478/247770.jpg
  • Die Happy autor: Kristina Bílá, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2478/247775.jpg