Miluji tě, ale…

Praha – Studenti AVU připravili ve své galerii výstavu nazvanou Miluji tě, ale už mi neříkej, že mám velkou hlavu. Celkem 27 umělců se tu zabývá otázkou, jak cit posouvá možnosti myšlení a jak se může zamilovanost podepsat i na samotném umění. Umělci reflektují lásku různými způsoby, od velkých prostorových instalací až po naprostý minimalismus. Každý se na ni dívá jinak, každý ji jinak prožívá. Všechny ale nějakým způsobem inspiruje. A to jak v životě, tak v umění.

Umění, které vzniká v zamilovanosti. V lásce. V euforii. Umělec tvořící pod vlivem hormonů a chemikálií, které se produkují v těle v tomto jedinečném období sensitivity. Pokusíme se nahlédnout, jak míra hormonů ovlivňuje tvorbu umělce, jak cit posouvá možnosti myšlení, popisují studenti AVU svou výstavu. K lásce se váže i sexualita, tu s nadsázkou na výstavě zastupuje například gynekologické zrcátko z 18. století. Jiní zase lásce vytvořili oltář z věcí, které se vázaly k nějakému vztahu.

Někteří pak lásku berou tak, jak leží a běží, a chtějí ukázat, že se z ní může stát umělecké dílo i úplně náhodou. „To nebylo myšlené jako umělecké dílo, to bylo myšlené jako fotka, která vznikla nějak spontánně, když jsme byli někde na výletě v přírodě na začátku vztahu,“ popisuje vystavovanou svou fotku Ondřej Brody. Na výstavě se ale nepodíleli pouze studenti AVU. Svůj vztah k zamilované tvorbě tu ukázal vedle Ondřeje Brodyho například i Jiří David nebo Veronika Bromová.

Miluji tě, ale už mi neříkej, že mám velkou hlavu
Miluji tě, ale už mi neříkej, že mám velkou hlavu