Recenze: Jimi Hendrix z mnoha pohledů

Přestože od jeho smrti uběhlo již dlouhých čtyřicet let, americký kytarista Jimi Hendrix nepřestává vzrušovat svou divokou hrou a nepředstavitelnými kytarovými kreacemi. Není tedy divu, že se objevila další pocta tomuto kytarovému mágu – album Power Of Soul je poctou, jak se patří, a s mnoha skvělými muzikanty.

Jimi Hendrix byl takovou osobností, že se s ní dodnes vyrovnává prakticky každý kytarista, ať rockový, či jazzový, nebo funkový, či bluesový – všechny tyto žánry totiž Hendrix náležitě propátral a ve všech zanechal náležitou a nesmazatelnou stopu.

Kromě kompletního katalogu a mnoha různých sběratelských edicí nabízejících dříve nevydané nahrávky, různé verze skladeb a koncertní provedení existuje také řada poct, které Jimi Hendrixovi natočili jeho kolegové a následovníci. Některé se příliš nevyvedly, jiné jsou naopak vynikající.

Problém totiž spočívá především v tom, jak k Hendrixově odkazu přistoupit. Každý totiž, kdo by se pokusil hrát jeho hudbu tak, jak byla nahrána, zákonitě musí pohořet, lépe už to prostě udělat nelze (jakkoli to zní možná směšně či nelogicky!), prostému kopírování se Hendrix zkrátka brání a je v podstatě nemožné. Jedinou cestou je tedy vlastní autorská interpretace, což ovšem klade nemalé umělecké nároky, Hendrixovy verze jsou natolik zažité, že se doslova cpou pod prsty.

Album Power Of Soul přináší osmnáct pohledů na Hendrixovy písně, přičem v rolích interpretů se vystřídali takoví střelci, jako je třeba Prince, Eric Clapton, Lenny Kravitz či Sting, nemluvě o Santanovi, kapele Earth, Wind & Fire nebo již bohužel také nežijícím Stevie Ray Vaughanovi a jeho kapele Double Trouble. Mezi vrcholy rozhodně patří Princeova verze blues Red House (zde ovšem, jistě s odkazem na Princeův hit, přejmenovaná na Purple House), plná nadhledu a lehkosti, stejně jako Stingovo pojetí The Wind Cries Mary, s civilním zpěvem a ohnivou hrou kytaristy Johna McLaughlina.

Verze Burning of the Midnight Lamp, jak ji podává Eric Clapton, trochu trpí jeho pěveckým partem, lahůdkou je ovšem jednak zklidnělé blues Red House, jak jej hraje John Lee Hooker, a pak, úplně poslední, koncertní verze hned dvou písní, Little Wing a 3rd Stone from the Sun, v podání Stevie Ray Vaughana. Sečteno a podtrženo: výtečné album, které by se samotnému Hendrixovi jistě hodně líbilo.