Já, bezesporu

Praha - Fotografické i malované portréty, videa a kresby světových umělců zabývajících se identitou člověka zaplnily pražské Rudolfinum. Expozici s názvem Já, bezesporu společnými silami připravili kurátoři z Kunstmusea Wolfsburg a Galerie Rudolfinum. Svá díla na ní prezentuje například britský fotograf Richard Billingham, malíř Viktor Pivovarov nebo výtvarnice Adriena Šimotová.

Výstava se zaměřuje na reflexi a proměny vnímání identity v současném umění. Identita je rozhodně jedním z nejkomplexnějších pojmů dotýkajících se bez výjimky každé lidské bytosti. Vyobrazení lidské figury, především tváře, úzce souvisí s potřebou se vyjádřit, zaujmout nějaké stanovisko ve vztahu k „já“ i k okolnímu světu, samo o sobě znamená naplno vkročit na pole identity.

„Výstava vznikla v německém Wolfsburgu asi před dvěma třemi lety. Poté, co jsem tamní expozici zhlédl, věděl jsem, že něco obdobného musím realizovat i u nás,“ uvedl kurátor a ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma. Výstava má podle něj nejen silné, nevyčerpatelné téma, ale je také jakousi druhou, rozšířenou verzí výstavy původní. „Je asi o polovinu větší, přidali jsme samozřejmě i díla tuzemských autorů,“ vysvětlil Nedoma.

0Prologem k výstavě je rozsáhlá instalace černobílých fotografií, jejímž autorem je francouzský umělec Christian Boltanski. Stovky portrétů žen, mužů a dětí různého věku a rasy pokrývají bezezbytku celé stěny první z místností. Tu osvětluje jen sporé, tlumené světlo, které má evokovat archiv a navodit určitou sakrální atmosféru, uvedl spolukurátor Holger Broeker. Vystaveno je také dílo malíře a výtvarníka Viktora Pivovarova, Marlene Dumasové, Cindy Shermanové a Fiony Tanové, jejíž videoinstalace celou expozici uzavírá. Ve svém díle zobrazila muže trpícího Alzheimerovou chorobou.

Video jako výtvarné médium

Video jako formu výtvarného média si zvolili i Američané Gary Hill, záběr z jeho instalace, ve které v černém obleku opakovaně skáče proti zdi, se stal dokonce „tváří“ celé výstavy, a Bruce Nauman, který se v padesátiminutovém klipu natírá bílou a černou barvou. Nánosy barev se poté snaží smýt a návštěvníkům s humorem připomíná otázku rasové odlišnosti.

Unikátním kouskem výstavy je také instalace 48 portrétů od německého malíře Gerharda Richtera z počátku 70. let. „Richter vyhledal snímky 48 osobností světové kultury, vědy a politiky, které přetvořil do většího formátu,“ doplnil Nedoma. V nekonečné řadě bílých mužů v bílých límečcích je například i vědec Albert Einstein, spisovatelé Graham Greene nebo Franz Kafka.

„Přímo proti nim jsme umístili expozici rakousko-irského umělce Gottfrieda Helnweina z roku 1992, kterou tvoří rovněž 48 portrétů, ale tentokrát významných žen,“ uvedl Nedoma. Na malbách v růžovém tónu je například Anna Franková, židovská dívka, jíž proslavil deník psaný za druhé světové války, malířka Frida Kahlo nebo herečka Marlene Dietrichová. Podle Nedomy se tyto dvě související série potkávají v jednom výstavním sálu asi vůbec poprvé.

Českou uměleckou obec na výstavě zastupují výtvarník Jiří David a malířka Adriena Šimotová, jejíž tvorba z posledních let je vystavena i v přízemí galerie. Díla na téma vlastní i kolektivní identity budou v hlavních výstavních prostorách Rudolfina až do 14. srpna. Expozici Já, bezesporu doprovází i stejnojmenný katalog, který obsahuje všechna vystavená díla.