Černobílý snář Elmara Klose

Praha - Život a dílo režiséra a scenáristy Elmara Klose shrnuje kniha Černobílý snář, kterou dnes v Praze představil Národní filmový archiv a pokřtil jeho syn Elmar. První oddíl publikace mapuje ve studiích a rozhovorech jednotlivé etapy Klosovy činnosti. Připomíná, že společně se svým dlouholetým spolupracovníkem Jánem Kadárem obdržel v roce 1966 Oscara za snímek Obchod na korze. Další část přináší texty z jeho pozůstalosti, především nástin jeho nerealizovaných pamětí.

Třetí oddíl knihy je výborem ze samizdatové Bichle petřínské, připravené v roce 1985 ke Klosovým pětasedmdesátinám, v nichž jubilanta hodnotí více než stovka osobností včetně Miloše Formana, Karla Kachyni a Jiřího Krejčíka. Závěr nabízí jeho biografii, filmografii a bibliografii. „Musel jsem dělat filmového režiséra a hrozně se mi do toho nechtělo,“ napsal Klos v jednom svém textu. Bál se totiž okamžiku, kdy bude muset od někoho vyžadovat, aby měl strach, vztek, aby byl veselý ve chvíli, kdy mu do smíchu vůbec nebylo. Sám prý měl od dětství panickou hrůzu před exhibicionismem. Jeho ideálem bylo přihlížet v pozadí, jak se představa stává skutečností, bez pocitu, že něco kazí. V tom byl údajně princip jeho spolupráce s Kadárem, který se v režii naopak vyžíval.

Elmar Klos: Vytrvalý iniciační živel

Název knihy vychází z titulu dlouho plánovaných, ale neuskutečněných Klosových memoárů, k nimž si pro klíčová léta 1914-1968 vypracoval kostru. Podle editora a autora doslovu Jana Lukeše se Elmar Klos jeví jako vytrvalý iniciační živel, jehož působnost lze sotva omezit jen na jeho spolupráci s Kadárem. Upozorňuje, že chápal své působení v kinematografii jako činnost nadosobní, prodchnutou řádem mravním i estetickým. Nestavěl bariéry, hledal konsensus i s těmi, kterých si zjevně nevážil, nenechal se ale umlčet, ani když byl právě jimi opakovaně perzekvován. „Původně jsme měli představu sborníku studií, ale pak se nám tento záměr rozrostl. Tak vznikla tato kniha - dokument,“ řekl Lukeš.

Filmovou kariéru začal Elmar Klos (1910-1993) v meziválečném období, mimo jiné prací v Baťových zlínských ateliérech. Od počátku 50. let spolupracoval s Kadárem a během následujících dvou desetiletí natočili osm celovečerních hraných filmů. Byly mezi nimi i Smrt si říká Engelchen, Hudba z Marsu, Tam na konečné a Tři přání. Posledním dílem této dvojice, kterou Klos jednou přirovnal k sehranému deblovému páru na tenisovém hřišti, byl v roce 1969 film Touha zvaná Anada. Po roce 1968 Kadár emigroval do Spojených států, zatímco Klos zůstal v Československu, kde jej stihl zákaz filmování. K práci režiséra se vrátil až v roce 1989 a s Morisem Issou natočili sci-fi Bizon. Čtyři roky poté zemřel.

Národní filmový archiv uspořádal loni v Ponrepu přehlídku jeho tvorby a uvedl i pásmo Baťův filmař Elmar Klos. Připomněl tak jeho krátkometrážní a reklamní díla z let 1935 až 1946, celkem 13 titulů.