Zdeněk Mahler: Lidice jsou memento

Praha – Slavnostní premiéru bude mít dnes film režiséra Petra Nikolaeva Lidice, který vzniknul podle scénáře Zdeňka Mahlera a Alice Nellis. Nabízí pohled na tragický osud Lidic za 2. světové války z neobvyklé perspektivy. Přibližuje osudy obyvatel Lidic skrz mezilidské vztahy. Jde o velkofilm plný emocí, který poukazuje na to, jak zdánlivé maličkosti mohou změnit chod dějin a způsobit tragédii. Scenárista Zdeněk Mahler se touto historickou událostí zabývá už řadu let. Jak odhalil příběh jediného přeživšího lidického muže a co by film měl říci dnešním generacím, přiblížil v rozhovoru ve Studiu ČT24.

„Film je v jistém smyslu apel, memento a nikoli historické ohlédnutí. Když se dnes podíváme po světě, tak k podobným akcím, jako byla lidická rituální msta, totální vyhlazení lidí i s jejich domy z povrchu zemského a se záměrem vytlačit je i z paměti, dochází i v současnosti,“ upozornil Mahler.

Scénář je postaven na skutečném příběhu, který ovšem znal jen málokdo. "Když jsem se chystal ke psaní o Lidicích, tak jsem obcházel okolní vesnice, abych se dozvěděl více. Přitom jsem narazil na člověka, o kterém se nesmělo vědět. Byl to jediný muž, který Lidice přežil, a to zcela bizarním způsobem. Při jedné rodinné hádce svého syna, který ho napadl, nešťastnou náhodou bodl nožem tak, že ho zabil. Byl za to odsouzen a díky tomu, že byl ve vězení, se mu podařilo lidickou tragédii přežít, aniž by cokoli tušil.

Když se pak v roce 1943 do Lidic vrátil, našel jen holou, zasněženou pláň. Jakkoli to byl prostý člověk, hutník, umožňuje zdvihnout tuto postavu do určitého podobenství. Kdybych to přirovnal k bibli, tak je to Job. Nebo dále, v antické mytologii máte Oidipa, kde figuruje vazba syn – otec, kdy syn zabije otce. Zde je to obráceně, otec zabije syna a pak prochází psychickým vývojem až k jistému vykoupení," shrnul podstatu příběhu a jeho přesahu spisovatel.

Zdeněk Mahler pak dále v rozhovoru vysvětlil, jak vlastně Lidice přišly ke svému tragickému údělu: „Výběr Lidic byl na základě určitých a totálně nepřímých indicií. Byly ale vytipovány velice racionálně, protože to byla vesnice poblíž hlavního města, šlo přeci hlavně o výstražný efekt, navíc byly Lidice blízko Kladna, průmyslového centra, ze kterého vždycky gestapo mělo vítr. Dále to byla vesnice vzdálená od hlavní komunikace a kromě toho se s tím dalo vyrovnat do 24 hodin, v tom pogromistickém smyslu.“

Na otázku, co by si z filmu měli odnést dnešní především mladí lidé, Mahler řekl: „Aby si uvědomili to, že takováhle věc, může potkat kohokoliv. Bohužel to naší generací neskončilo. Dramatičnost současného světa je taková, že nevylučuje ani další variantu na lidickou tragédii.“

Režisér Petr Nikolaev: „Jsou tam drobné lidské osudy, které vytvářejí velké dějiny.“

Producent Adam Dvořák: „Myslím si, že ve své podstatě si lidé film užijí. Není totiž dělaný pro 'artového' diváka, ale pro širší publikum. Jsou v něm relativně jednoduché emoce, které fungují. Divák po odchodu ze sálu by si mohl uvědomit, že jeho běžné starosti nemusí být zase až tak velké.“

Vydáno pod