V Národním divadle jako na Tagance

Praha - Moskevské Divadlo na Tagance se po vystoupení na festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové představí dnes na Nové scéně Národního divadla v Praze. Uvede inscenaci hry Bertolta Brechta Dobrý člověk ze Sečuanu v režii Jurije Ljubimova, která stála v roce 1964 u zrodu tohoto výjimečného fenoménu a po celou tu dobu neopustila repertoár.

Na Novou scénu se ruský soubor vrací po dvaceti letech, kdy tu hostoval poprvé. Před jedenácti lety jeho členové zahájili činnost karlovarského divadla Husovka a zúčastnili se festivalu v Plzni. V roce 2004 uvedli v Kongresovém centru v Praze hru s názvem Marat a markýz de Sade.

„Už kolem Brechta, této první, školní inscenace se rozpoutal veliký boj. Režimu se nelíbilo nic, co jsem dělal, absolutně jsem se nelíbil. Dotýkalo se jich, že je nemám rád,“ uvedl ke hře třiadevadesátiletý Ljubimov, jenž patří vedle Petera Brooka, Petera Steina, Andreje Wajdy či Ingmara Bergmana k nejvýraznějším režisérským osobnostem druhé poloviny 20. století.

Slavný herec a pedagog se kdysi rozhodl Brechtův text nastudovat se svými žáky jako absolventskou inscenaci. Nebývalý ohlas veřejnosti si prý vynutil přenesení představení do jednoho z nevýrazných moskevských divadel, z něhož Ljubimov učinil ostrůvek svobody v nesvobodné zemi.

"Česko jako divadelní zemi znám…

0… Je tu dobré divadlo, dost vašich významných divadelníků jsem poznal osobně. Setkal jsem se i s Václavem Havlem ve velmi kruté době. Už tehdy bylo jasné, že se naše zájmy shodují. Byl jsem tu několikrát a snažil jsem se chovat slušně - tedy nepodporoval jsem ideje totality, které tu panovaly." /Jurij Ljubimov/

Scéna se brzy zařadila mezi nejprogresivnější světová divadla. Je s ní spojeno i jméno Vladimira Vysockého, který si v Dobrém člověku ze Sečuanu svého času zahrál roli letce Jang Suna či Hamleta v další slavné inscenaci. Taganka často čelila tlakům režimu, který označoval ambiciózní divadlo za protistátní.

K dnešku vytvořil Ljubimov na Tagance, jejímž je zároveň uměleckým šéfem, stovku inscenací. Zejména v prvním dvacetiletí musel o každou inscenaci svádět urputný a někdy marný zápas s cenzurou; v roce 1983 byl jako „režimu nepohodlný“ zbaven státního občanství a ocitl na čtyři roky v nucené emigraci.

Brechtova hra, která je v Praze uváděna bez reprízy, má podle teatroložky Vlasty Smolákové co říci i dnes, přestože doba se změnila. „V Rusku je divoký kapitalismus, u nás vlastně taky. Na významu nabývá obsah hry - jakou má dobrý člověk šanci v rámci drakonických poměrů divokého kapitalismu.“