Česká Granada není tipem na výlet

Praha – Mezi sedm finálových dokumentů z více než stovky přihlášených snímků vybrala porota Ceny Pavla Kouteckého i syrový dokument mladého Jana Papouška. I když autorské svědectví, které natočil v prostředí české drogové komunity ve španělské Granadě, nakonec ocenění nezískalo, jeho zařazení do užšího výběru je zajímavé už tím, že Papoušek není profesionálním filmařem. Dokument teprve studovat bude, po prázdninách na vysoké škole v Bratislavě.

„Původně jsem jel do Španělska pracovat na farmu, tam jsem byl asi tři týdny, práce mi ale nevyšla. Přesunul jsem se do Granady, kde jsem potkal další dva Čechy, kteří mi řekli, že s nimi můžu bydlet v jeskyních, a seznámili mě s lidmi, o nichž jsem pak točil,“ vypráví Papoušek, že se k tématu svého dokumentu dostal tak trochu náhodně.

Ve snímku nazvaném Česká Granada zachytil právě prostředí české komunity v tomto španělském městě. Natáčel o životě jejích členů na ulicích, ve squatech a granadských jeskyních. „Důvěru jsem si získal nejspíš tím, že jsem na tom byl podobně jako oni – neměl jsem peníze, neměl jsem kde bydlet,“ odhaduje Papoušek.

Lidem, o nichž točil, bylo od šestnácti do téměř čtyřiceti let. „Začali fetovat průměrně ve třinácti letech, kdy byli vlastně ještě děti, někteří ani nevěděli, co to přesně drogy jsou a že si na nich můžou vypěstovat závislost,“ říká Papoušek.

Sám zkušenost s tvrdými drogami prý nemá a po několikaměsíční zkušenosti z Granady ji ani získat nehodlá. Doufá, že dokument, který končí smrtí jednoho z protagonistů, bude mít stejný vliv i na diváky. „Aby nebrali drogy, protože můžou dopadnout stejně,“ přeje si.

Vracet se k tématu ale už neplánuje. „Drogová tematika asi nebude to, co bych chtěl dělat. Zajmají mě hodně lidé na okraji společnosti, kteří se snaží žít nekonkuzmně. Práve ve Španělsku jsem potkal hodně takových, kteří žijí na ulici, ale odmítají drogy a alkohol, snaží se žít v souladu s přírodou,“ uvedl s tím, že se do Španělska ještě s kamerou možná vydá. Tento rok to ale nebude.