Kam kráčíte, Vary?

Karlovy Vary – O festivalové distribuci, která tvoří alternativu k té „normální“, s níž se divák setkává na programech kin, o výběru snímků do soutěží i o tom, jakou cestou by se měly vydat do budoucna festivaly, nejen ten karlovarský, který za čtyři roky oslaví abrahámoviny, diskutovali hosté speciálního vydání pořadu ČT24 Kulturama. Před kamerou v Karlových Varech se sešli filmový publicista Michal Procházka, filmová teoretička Andrea Sedláková, která letos zasedá v porotě soutěže dokumentárních filmů, umělecký ředitel festivalu Karel Och a slovenský režisér Martin Šulík. Ten ve Varech dnes uvede svůj poslední počin Cigán.

A proč ne český film?

„Jsme čtyři lidé s jistým vkusem, kteří musí vybrat zhruba deset procent z dvou tisíc filmů, které vidí během roku,“ odpovídá umělecký ředitel festivalu Karel Och na dotazy, proč do karlovarského programu nebyl vybrán ten který film. Nejčastěji se tyto otázky týkají hlavní soutěže, v níž letos není žádný český zástupce, ač někteří by v ní rádi viděli třeba Lidice Petra Nikolaeva (například umělecká poradkyně a bývalá dlouholetá umělecká ředitelka festivalu Eva Zaoralová je označila za příliš velkolepé pro jinak spíše intimní soutěž ve Varech) nebo nejnovější film Roberta Sedláčka Rodina je základ státu, který na rozdíl od Lidic ještě do kin uveden nebyl.

Podle Martina Šulíka, jehož Cigán, natočený ve slovensko-české koprodukci, mimo jiné s přispěním České televize, je jakýmsi utěšitelským zástupcem v hlavní soutěži za chybějící české želízko, je zjišťování, proč se žádnému tuzemskému snímku na hlavní soutěž dosáhnout nepodařilo, možná trochu sebemrskáním. Nicméně program této sekce se (nejen při debatě v pořadu Kulturama) probírá tak jako tak, bez ohledu na to, jestli jeho součástí český film je, nebo není.

Otázka zní: jsou filmy v hlavní soutěži dostatečně zajímavé?

Karlovarský festival samozřejmě nejde srovnávat s přehlídkami „prvního okruhu“, jako jsou Benátky, Cannes nebo Berlinale, jejichž šance získat zajímavé filmy je mnohem větší, upozorňuje filmový publicista Michal Procházka. Domnívá se ale, že co do zajímavosti pokulhává festival ve Varech i za konkurenčními festivaly podobného typu, třeba moskevským, který skončil před pár dny.

„Když se podívám do jejich programu, tak se mi zdá, že řada filmů, která by tady před deseti, patnácti lety soutěžila, najednou soutěží jinde. A to je pro mě varovným signálem, že karlovarský festival, který byl v 90. letech premiérovým festivalem, od něhož se očekávalo, že bude náš region, tedy filmy střední a východní Evropy, propagovat, od této své role odstoupil,“ obává se.

Od Východu na západ

Festival by podle něho měl více v soutěži objevovat a podporovat filmy méně známých středo- a východoevropských režisérů, kteří „mohou vyhrát v Karlových Varech a příště soutěžit třeba v Berlíně“. Cesta na tyto větší přehlídky vede právě přes ty menší. Procházkově představě nahrává záměr karlovarského festivalu povýšit soutěžní sekci Na východ od Západu na úroveň hlavní soutěže. Toto rozhodnutí je mimo jiné také vysvětlením, proč snímek Petra Marka Nic proti ničemu nebyl zařazen do hlavní soutěže, přestože ho Karel Och označil za jeden z nejlepších českých filmů letošního roku, které měl možnost vidět.

„Zdál se nám ideální pro novou tvář sekce Na východ od Západu,“ vysvětlil. V jejím programu najdou diváci právě filmy ze střední a východní Evropy – na rozdíl od hlavní soutěže, která teritoriálně omezena není –, dosud v ní ale byly uváděny i nepremiérové tituly promítané na jiných festivalech. To se od letošního roku mění. „Rozhodli jsme se zapracovat na prestiži této sekce, abychom jejím prostřednictvím nalákali na festival i zahraniční profesionály, což zpětně znamená, že se dostaneme i ke kvalitnějším filmům,“ dodal Och, co si umělecké vedení Varů od změny slibuje.

Festival nejen jako přehlídka

„Když má někdo rád film, tak je to nejpříjemnější trávení volného času,“ tvrdí o festivalech režisér Martin Šulík. Na jednom místě může člověk získat přehled o tom, co se ve světě filmu děje. Všichni účastníci televizní debaty se přitom shodují, že festivalová distribuce tvoří jakousi protiváhu proti té „normální“ nebo jinak: komerční. „Fungují ale na jiných principech,“ upozorňuje Procházka. „Zatímco třeba hollywoodská distribuce filmy centralizuje, festivalová distribuce funguje jen díky tomu, že se do sítě zapojí co nejvíce subjektů a že se film hraje nejen v Cannes, ale i na malém festivalu někde na jihu Ameriky.“

Jen na programu, i když sebekvalitnějším, ale filmové přehlídky nestojí a ani by stát neměly, alespoň podle uměleckého šéfa festivalu v Locarnu Oliviera Pèrea. „Prohlásil, že festival by v dnešní době měl do filmu vstupovat mnohem aktivněji, nebýt jen přehlídkou, ale vytvářet i platformu, kde by se setkávali zahraniční a tuzemští profesionálové a na níž by docházelo k výměně zkušeností a navazování spolupráce,“ naznačuje, jakou cestou by se podle Pèrea i něho měly festivaly ubírat.

Cigán / Martin Šulík při natáčení
Cigán / Martin Šulík při natáčení
Více fotek
  • Cigán / Martin Šulík při natáčení zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2640/263930.jpg
  • 46. MFF KV autor: Vít Šimánek, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2687/268621.jpg
  • Nic proti ničemu (2011, režie: Petr Marek) zdroj: Artcam http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2691/269016.jpg
  • MFF Karlovy Vary autor: Jan Sokol, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2683/268245.jpg
  • Přípravy na 46. MFF Karlovy Vary autor: Jan Sokol, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2683/268247.jpg