Jan Němec zůstal věrný nezávislosti

Praha – Režisér Jan Němec je tvůrcem filmů, které patří k tomu nejosobitějšímu a nejprovokativnějšímu, co kdy čeští režiséři natočili. Stále experimentuje s obsahem i formou, objevuje nové možnosti. Věčný inovátor ve svém zatím posledním snímku Heart Beat 3D ukázal, že 3D technologie je vhodná i pro umělecké experimenty. Jan Němec, který se narodil 12. července 1936, byl členem generace, která v 60. letech dala vzniknout nové vlně české kinematografie a slavil mezinárodní úspěchy.

V začátcích mu říkali „enfant terrible“. „Vždycky jsem točil filmy tak, aby nemohly být zařazeny do jakéhokoliv zlatého fondu. Vždycky tam musela být provokace, šok, pokus o něco nového, nezařaditelného,“ potvrzoval režisér Němec toto označení i před pěti lety. Tehdy přebíral Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu či Křišťálový globus na karlovarském festivalu, nikdy ale nestál o to, být „klasikem“.

Za studií na FAMU, kde nyní vyučuje režii, se pražský rodák potkal například s Jiřím Menzelem, Věrou Chytilovou či Ester Krumbachovou, která byla jeho první ženou a spolupracovnicí. Už dva roky po absolutoriu na sebe upozornil filmem Démanty noci podle povídek Arnošta Lustiga. Zabodoval i na mezinárodním poli, podobně jako se svým snad nejznámějším snímkem O slavnosti a hostech. Anglický časopis Film and Filming jej za tento film označil za nejlepšího světového režiséra roku 1969.

Podobenství O slavnosti a hostech bylo „sžíravou satirou na lidi, kteří podlézají moci, aby se dostali k prostřenému stolu a do nejvyšších funkcí“, a vyvolalo vlnu nevole mezi tehdejšími mocnými. „Ten film nebyl prvoplánově proti bolševikovi, ale oni si to vztáhli na sebe,“ podotkl Němec ke snímku, který si vysloužil i zákaz.


Němec odmítal dělat kompromisy a z režisérů nové vlny po něm proto tehdejší režim šel nejvíc. Přispěl k tomu výpovědí zmlácených studentů po demonstracích na podzim 1967, ale především záznamem prvního dne sovětské okupace 21. srpna 1968. Záběry, z nichž vzniklo Oratorium pro Prahu, propašoval do rakouské televize, která je odvysílala. „To byl můj nejúspěšnější film, vidělo ho přes miliardu lidí. Kam se hrabe Spielberg,“ komentoval to režisér.

Hlavně se nesnažte dělat filmy jako já…

Když ho odstavili od filmu, pracoval nějaký čas v televizi. Nadšení pro nové formy realizoval v prvních českých klipech v recitálech Marty Kubišové, své druhé ženy. Oceňovaný byl i Čas slunce a růží s Karlem Gottem. Nástup normalizace znamenal však konec a pak v roce 1974 i odchod do emigrace. V dobách své slávy byl hvězda, ale v emigraci se ocitl už v čase, kdy o české režiséry nebyl zájem. V Německu a v Americe žil dohromady 15 let. Živil se různě, učil na univerzitách Berkeley a Yale a stal se vyhlášeným videomakerem. Naučil se střihat v kameře, a když točil svatby na video, měli svatebčané po dvou hodinách hotový film. K celovečernímu filmu se nedostal. V Německu ale natočil Kafkovu Proměnu, v Americe byl poradcem při natáčení filmové verze Kunderovy Nesnesitelné lehkosti bytí. Koncem 80. let za dokument o polském exilovém spisovateli Czeslawu Miloszovi získal nominaci na cenu Emmy.

Také po návratu do Česka po roce 1989 zůstal Němec věrný své nezávislosti. Dělá dokumenty a točí umělecké filmy. První film V žáru královské lásky (1990) nedocenili ani diváci ani kritika, Jméno kódu: Rubín měl větší ohlas při videodistribuci v USA. Uznání mu přinesla intimní lyrická zpověď Noční hovory s matkou (2000), natočená digitální kamerou, kterou uvedl na internetu.

Počtvrté se oženil a v sedmašedesáti se stal otcem dcery. Také přežil vlastní smrt, což odrazil v audiovizuální fantazii Krajina mého srdce, kterou natočil z poloviny na fotoaparát. Ve filmu Toyen se pokusil sloučit příběh a děj s obrazy. Podle scénáře, který s Václavem Havlem napsali koncem 60. let, natočil první český celovečerní hraný film ve formátu 3D. Přispěl české kinematografii už mnoha primáty, v nových technologiích objevil novou kreativitu a určitě ještě neskončil. Své zkušenosti předává na FAMU nové generaci, ale neovlivňuje, chce, aby posluchači dokázali objevit sami sebe. „Hlavně se nesnažte dělat filmy jako já,“ říká jim.