Hudební chameleon Ennio Morricone

Praha - Zřejmě nikdo neproslavil filmovou hudbu jako Ennio Morricone. A přitom stačilo, kdyby napsal jen doprovod k westernu Tenkrát na Západě. Z teskných tónů harmoniky se stal asi nejslavnější hudební motiv v historii filmu. Italský skladatel, který je podepsán pod 500 filmy a seriály, získal dvě ceny Grammy a v roce 2007 konečně i Oscara - za celoživotní dílo. Dnes a v pátek se dvaaosmdesátiletý Morricone představí v roli dirigenta na festivalu Prague Proms.

Jakési „best of“ ze své padesátileté kariéry by měl uvést s Českým národním symfonickým orchestrem (ČSNO) a Českým filharmonickým sborem Brno. Uvede nejen filmové skladby, ale i vlastní kantátu Prázdno plné duše. „Je to skladba na texty mystických básníků, které mě oslovily. Tématem není žádné konkrétní náboženství, spíš tajemství vesmíru. Velmi rád na ní spolupracuji právě s tímto orchestrem, dokáže vyjádřit přesně to, co moje skladby potřebují,“ podtrhuje Morricone.

Stále vitální a pracovitý Morricone do české metropole zavítal nedávno, loni v prosinci v hostivařských studiích s ČNSO natáčel hudbu k italskému filmu Jako delfín od režiséra Stefana Realiho. „Nejdůležitější pro mne vždy byla metoda, přesnost a samozřejmě láska, tím jsem se vždy řídil,“ uvedl tehdy skladatel.

Video Ennio Morricone v Praze
video

Ennio Morricone v Praze

Nejvíce se zviditelnil spoluprací s režisérem a krajanem Sergiem Leonem. Hudba v jeho filmu Tenkrát na Západě (1968) „viditelně“ vstupuje do děje. Morricone typickými motivy charakterizoval všechny hlavní postavy. Jak se spirála děje stupňuje, motivy se opakují a vyvolávají mráz v zádech i atypickými nástroji: ať se již jedná o památnou, palčivě se zařezávající foukající harmoniku či dramaticky rozdrnkané banjo evokující dusot koňských kopyt. „Myslím, že když napíše 500 skladeb k celovečerním filmům, to je sám o sobě tak obrovský výkon, že se to nedá přehlédnout. V jeho případě je to asi hlavně tím, že používal hodně svérazné postupy, specifické nástroje, ruchy jako hudbu,“ říká hudebník a skladatel Michal Dvořák.

Morriconeho spojení harmoniky, zvonů a kytar se stalo znakem westernů

Morriconeho hudba k Tenkrát na Západě byla přitom k dispozici předem, takže herci se s ní mohli seznámit a pohybovali se zcela v jejím rytmu. V touze po dokonalosti tvůrci vyzkoušeli i neobvyklé postupy. „Ve scéně, kdy má zemřít dítě, jsme chtěli dosáhnout zvuku, který by vyjádřil víc bolesti, než si člověk dokáže představit,“ řekl Morricone. „Sergio šel proto za harmonikářem a škrtil ho. Stlačené hlasivkové štěrbiny nám poskytly přesně to, co jsme chtěli.“

S přítelem Leonem spolupracovali na celé řadě filmů, známou se stala i trilogie Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966), kde se v roli osamělého „muže beze jména“ představil mladý Clint Eastwood. Morriconeho spojení harmoniky, zvonů a kytar, které ovlivnilo další westernové tvůrce, se posléze stalo znakem žánru. Nebyly to ale jen oblíbené spaghetti westerny, které všestranného „Maestra“ Morriconeho proslavily.

Působivým doprovodem podbarvil snímky rozličných žánrů mnoha režisérů, například Briana de Palmy (Nedotknutelní), Romana Polanského (48 hodin v Paříži), Franca Zeffirelliho (Hamlet), Giuseppeho Tornatoreho (Bio Ráj a Malena), Rolanda Joffého (Mise), Olivera Stonea (U-Turn) či Adriana Lynea (Lolita). Morricone byl také dvorním skladatelem Piera Paola Pasoliniho. Jedna ze starších nahrávek se objevuje i ve snímku Quentina Tarantina Kill Bill.

Římský rodák (10. listopadu 1928) a absolvent tamní konzervatoře Svaté Cecílie, který hrál na trubku v jazzové kapele, se filmové hudbě začal věnovat na počátku 60. let. Zpočátku psal doprovod k lehkým komediím a béčkovým filmům, posléze ale již pracoval pro Ettore Scolu či Bernarda Bertolucciho. Průlomem se staly až nahrávky pro Leoneho. Hudební chameleón Morricone se zabývá i symfonickou a komorní hudbou, je autorem chórové skladby k 11. září 2001.


Skladatel, který záměrně nemluví anglicky (nikdy mu to při práci nevadilo, prostě se najal překladatel) a celý život odmítá nabídky na přestěhování do Hollywoodu, je od roku 1956 ženatý. S manželkou Mariou vychovali čtyři děti. Syn Andrea se zcela „potatil“ - stal se rovněž skladatelem filmové hudby a dirigentem.