Skateboarding: víc sport, nebo životní styl?

Praha – Někdo s tím musel někdy začít. Ale už nikdo neví, kdo to vlastně byl. Nikdo ani nedokáže říct, kdy to přesně bylo, když se deska dostala na kolečka, píšou Martin van Doren a Ulrich Pramann v knize Fascinující skateboarding. Pravděpodobně spadá vynález „okolečnovaného prkna“ do Kalifornie na začátku šedesátých let. Dnes už je skateboarding rozšířený a běžný. Čím je ale víc? Sportovní disciplínou, nebo životním stylem? A existuje něco jako skateboardová subkultura?

První skateři si vyráběli své boardy sami. Sotva deset centimetrů široká prkna byla i kratší, než je tomu dnes. Zpočátku byl pohyb na skatu jen bezstarostným pojížděním sem a tam. Desky byly řízeny jednoduchým přenášením váhy, až poději přišel na scénu švih. „Na začátku to bylo tak, že jsme neměli takový možnosti. Pro nás ten skate, to byl modlící kříž, kterej jsme si i sami designovali. Dělali jsme si tuning, jako si dělají kluci svoje auta. Aby to neslezlo, tak jsme to přelepovali izolepou a přelakovali lakem,“ popisuje průkopník skateboardingu v Čechách Ivan Pelikán.

V šedesátých letech přišly v Americe do obchodů průmyslově vyráběné skejty a brzy na to vznikly také první závodní disciplíny: freestyle, slalom, downhill (sjezd), skok vysoký a daleký. Skateboarding se tak začal etablovat jako sportovní disciplína. Začátkem 70. let ale upadl do krize. Jak se množily nešťastné pády a zranění na ulicích, jak se množily srážky skaterů s chodci, vytvořila veřejnost a mocní tohoto světa frontu proti skateboardingu. A hned na to se objevilo velké množství fanoušků skejtu, protože

 Co je zakázané, to je zajímavé

Základem návratu skateboardingu bylo vylepšení techniky nářadí. Průmysl se začal věnovat zvýšení bezpečnosti, a tak přišly na trh ochranné přilby, chrániče kolen a loktů. A skateboarding se stal módním sportem. Nadále však procházel střídavě vlnami zájmu i nezájmu. Jednu dobu platili skateři za outsidery, outlaws. Skateboarding patřil mezi subkulturu. Zdravé jádro skaterů se ale v té době zcela identifikovalo se svou věcí a skateboarding se stal životním stylem.

Skateboardy
Skateboardy

„Já myslím, že skateboard je zajímavý v tom, že všichni skatujou na skatech, který mají zespoda design a ten vnímají. To je prostě součást skateboardingu. Už jen to, že si koupíš prkno, znamená, že si domů přineseš artwork, který někdo vyrobil. Tak se skateboarding dostává ze sportu do galerie. To je prostě propojení umění a sportu,“ vysvětluje grafický designér Martin Fischer. Ke skateboardingu tak patří typická móda (i když dnes už rozmanitější) i třeba hudba.                       

Skate and Destroy!

Kultovním objektem všech skaterů se stal kdysi magazín Thrasher, který vyšel poprvé v roce 1981 v San Franciscu. Thrasher určoval a tvořil trendy. A co je rozhodující, magazín se snažil o to, aby skateboarding konečně získal vlastní svébytnost a nebyl považován za pouhou variantu surfu. Razil slogan „Skate and Destroy“, čímž mínil něco jako Jdi až na hranici svých možností! Poruš fyzické zákony! Buď svobodný! Buď sám sebou, život to není jen přizpůsobování. Hlavně nebýt módním snobem, cool. „Skateový boty nosí i lidi, který neumí na skatu. Dávno to není subkultura. To jádro je o tom, že to je tvrdý, že to je na ulici a není to svázaný pravidly,“ dodává Fischer.

Výstava na Mystic Sk8 Cup
Výstava na Mystic Sk8 Cup

Skateboard podle Brockhauova Lexikonu sportu

Skateboard (angl. prkno s kolečky), laminátová dřevěná nebo kovová deska, dlouhá 75-120 cm, je na spodní straně opatřena kolečky točícími se na kuličkových ložiscích. Jezdec stojí na desce skateboardu a řídí jej přemisťováním své tělesné hmotnosti. Při mistrovstvích jsou vypisovány různé disciplíny, pro které je částečně používáno i jiné nářadí. Nošení ochranných přileb, chráničů kolen a loktů a rukavic je povinné.

Triková jízda (freestyle), slalom, paralelní slalom, obří slalom, sjezd, skok daleký (i přes překážky), skok vysoký a jízda po strmých stěnách se provádějí na ulicích se s pádem 4-6 % nebo v halách s odpovídajícími startovacími rampami. Pro jízdu na strmých stěnách, většinou na dřevěných deskách, existují zařízení, jako jsou „U“ rampy (halfpipe), půlkulaté kovové rampy, kde jezdec jezdí po stěnách nebo dokonce létá nad jejich hranami.