Recenze: Mám okno - vidím a zapomínám

Mám okno - vidím a zapomínám - výstava Františky a Tima Gilmanových v pražské galerii hunt kastner je další z perfektně nainstalovaných (a dá se říci, že snad už tradičně) minimalistických výstav, tentokrát česko-amerického tvůrčího a životního páru. Potvrzuje linii, po které se před lety galerie vydala a kterou navíc tvrdohlavě neopouští.

Výstava je věnována paměti, vzpomínkám, jejich vnímání, používání, reakcím… Autoři obklopí návštěvníka nejen obrysy své vlastní ložnice, ale nabídnou mu i své extrémně zredukované zdánlivě hyperrealistické a až snově doslova vyprázdněné obrazy, nabízející vnímavému a fantazií obdařenému divákovi řadu důvodů k zamyšlení a spolupráci.

Jednotlivé, převážně architektonické prvky, novotou se doslova lesknoucí, zbavené stop času a použití, připomínající snové počítačové předprojekty a skicy, zaujímají na velkých plátnech minimum místa a vytvářejí tak jakési možnosti dohlédnutí, domyšlení, dostavby, či dokonce jakéhosi ujištění se o autory zdůrazněném (snad nutném) zapomínání.

Františk a Tim Gilmanovi / Mám okno - vidím a zapomínám
Františk a Tim Gilmanovi / Mám okno - vidím a zapomínám

Celá pohledná expozice vás však postaví do znejistělé situace – přemítáte s určitým až nečekaným klidem o pojmech existence a neexistence, přítomnosti a nepřítomnosti, svoji roli hraje absence čas potvrzujících prvků. A právě toto odstranění hranic vědění a zapomínání, jak ostatně také svoji výstavu nazvali, přináší nutnost reagovat na časové rozměry těchto pojmů.

Čas, jeho existence, neexistence, čas jako domluvená a předem smyšlená jednotka, čas a prostor, čas a naše vědomí, v čase se zavíjející (a zprvu rozvíjející…). Pro mne je to výstava, ve které hraje čas významnou roli. Samozřejmě se na tuto úvahu dá napojit mnohé, co nás může zneklidňovat, ale také extrémně zklidňovat. Nebezpečí takovéhoto až hypnotického stavu na této výstavě číhá takřka v každém průhledu – prostora není nijak veliká a velká část exponátů může hrát svoji roli najednou. Což bych nedoporučoval, protože koncepce jednotlivých děl jsou konečné, i když didakticky chytré.

A abych nezapomenul – tu a tam na vás jukne šibalsky pomrkávající René Magritte.

Františk a Tim Gilmanovi / Mám okno - vidím a zapomínám
Františk a Tim Gilmanovi / Mám okno - vidím a zapomínám

Františka + Tim Gilmanovi / Mám okno - vidím a zapomínám. Kde: Galerie hunt kastner, Kamenická 22, 170 00 Praha 7; kdy: otevřeno úterý–pátek 13:00–18:00, výstava potrvá do 8. října 2011.